Zimní spánek končí

recenze

Královská garda, která je složena z bytostí zvanými mahra se probouzí po dlouhém zimním spánku a čekají na návrat bojovníků vittrů, kteří přináší lidskou potravu. Mezitím se tři synové ze statku vydávají na cestu, aby se připojily k armádě a pomohli zastavit krvavé řádění těchto bojovníků. Nejsou však jediní, kdo se chystá přidat k armádě a jednou pro vždy skončovat s nebezpečím ohrožující jejich zemi.

O knize ani Johanu Theorinovi jsem nikdy dřív neslyšela, ale anotace zněla opravdu slibně. Přišlo mi to jako zajímavý příběh, který u nás nemá obdoby a jelikož mám originální příběhy doopravdy ráda, řekla jsem si, že by byla škoda knihu nezkusit.

Předpokládala jsem, že by to mohlo být dobré, ale jelikož jsem neměla s podobným žánrem ani autorem předchozí zkušenosti, tak jsem se raději vyhnula přehnaným očekáváním. Počítala jsem spíše s průměrnější knihou a myslela si, že mě tak může příběh jen mile překvapit.

Kniha je napsána v er-formě a musím říct, že způsob psaní je jedna velká katastrofa, jinak to zkrátka říct nejde. Každé jméno, které se v knize objevuje je totiž použito na každé stránce několikrát, a to klidně v jednom odstavci hned v za sebou jdoucích větách, a to, aniž by k tomu byl nějaký logický důvod. A číst něco takového pro mě bylo opravdu utrpením. Připadalo mi, jako kdybych dostala do ruky text, který napsal žák čtvrté třídy. Jak tohle mohlo projít přes editora a korektora zkrátka nechápu.

O moc větší sláva to není ani s příběhem. Tedy sám o sobě je opravdu zajímavý a především originální, ale opět je tu háček ve zpracování. Trvalo mi totiž asi třetinu knihy, než jsem konečně přišla na to, o čem kniha vlastně je.

Normálně vítám krátké kapitoly, ale v tomhle případě to bylo spíš na škodu, především pak proto, že autor přeskakoval z jedné události na druhou, takže než jsem se pořádně zorientovala v příběhu, trvalo to doopravdy dlouho. A doopravdy mě to mrzí, protože samotný námět je skutečně zajímavý, jen mu bohužel kniha nedává možnost vyniknout.

Ani postavy to bohužel nezachraňují. Jestli byl v knize nějaký jejich popis, tak byl ukrytý opravdu důkladně. V podstatě o žádné postavě nevím nic kromě toho, jakého pohlaví je a co v knize udělala. Což rozhodně není ideální, protože popravdě už teď mi většina postav splývá v jednu, což takhle brzy po přečtení rozhodně není obvyklé.

Na knize Bitva o Salajak jsem bohužel našla pouhé dvě pozitivní věci. Jednou je obálka a tou druhý námět, což opravdu není hodně, obzvlášť když to první nemá na kvalitu knihy v podstatě žádný vliv. Netuším, jestli je kniha takhle podivně napsaná i v originále nebo je v tomto případě na vině především české zpracování, ale tak či tak, výsledek je hodně špatný.

K Bitvě o Salajak se v budoucnu už rozhodně nevrátím a určitě nebudu pokračovat ve čtení dalších dílu. Tenhle mi bohatě stačil. Snažím se přijít na to, komu bych knihu doporučila, ale popravdě netuším. Jak už jsem řekla, námět je opravdu originální a zajímavý, ale zpracování je bohužel hrozné.

Takže pokud to chcete risknout a pokusit se prokousat k jádru příběhu, budu vám držet palce. Ale za sebe ji doopravdy doporučit nemůžu.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)