Zero i Blackout - čtěte je, než bude pozdě ;-)

recenze

Achillovy paty naší civilizace si ve svých thrillerech Blackout – zítra bude pozdě (2017) a Zero (2018) bere na mušku rakouský autor Marc Elsberg.
V prvním případě realisticky vykresluje život bez elektřiny se všemi tíživými důsledky – a že jich není málo – a ve druhém případě cílí na nebezpečné dávání se všanc prostřednictvím dat, která většinou dobrovolně sdílíme na internetu či shromažďujeme v různých aplikacích.
Obě knihy spojuje autorova znalost problematiky i dotaženost detailů, díky nimž jsou scény velice věrohodné. Elsberg je díky tomu zván nejen na klasická veřejná čtení, ale také na diskuse různých politických institucí.
Do obou příběhů dosadil autor jako hrdiny čtyřicátníky, v Blackoutu bývalého italského hackera, který se díky svým znalostem dokáže dívat teroristům pod prsty i do hlavy; v Zeru je to žurnalistka, která hlubiny moderních technologií teprve objevuje. V neposlední řadě je pojítkem mezi knihami i graficky velmi zdařilý přebal desek. Tmavá plocha s jedním výrazným barevným bodem upoutají na první pohled.
Nejprve jsem četla Zero, kde na čtenáře nejakčnější scéna čeká hned v úvodu. A není jí nic menšího než útok na amerického prezidenta. Sice jenom pomocí dronů s videozařízeními, ale i tak jde o pořádný skandál. K incidentu se hlásí skupina Zero, která varuje před nebezpečím kvůli zveřejňování svých dat. Skupina se rázem ocitá v hledáčku tajných služeb. Jenže najít její členy není vůbec snadné.
Pátrání po nich však není hlavní linií příběhu; proplétá se s postupným odhalováním nekalých praktik kolem jedné oblíbené aplikace, která má lidem usnadňovat život a nechat je naplno využít jejich potenciál. Na základě čeho? Dat, která o sobě do aplikace i jinde na internetu ukládají. Ukazuje se však, že některé uživatele stála aplikace život. Aby se tato informace nedostala na veřejnost, je kdosi ochoten udělat cokoliv…
Kniha mě bavila, měla správný poměr napětí a zajímavých informací. Sáhla jsem tedy i po dalším autorově díle. Blackout se záhy po vydání stal bestsellerem s mnoha oslavnými recenzemi. Příběh se tu rozjíždí pomaleji než v Zeru. O to víc pak ale vtáhne do děje, který sledujeme paralelně na různých místech Evropy. O Česku se dozvídáme jen kvůli Temelínu, který je v knize po francouzské elektrárně druhým největším jaderným průšvihem. Pokud by vám to bylo líto a rádi byste si přečetli o „elektrické smrti“ v českých kulisách, můžete sáhnout po románu Ondřeje Neffa Tma (1998).
V důsledku výpadku elektřiny nastává v celé Evropě a posléze i USA kolaps – nelze tankovat benzín, kolabuje tedy doprava a zásobování potravinami a léky; ve vodovodní síti není voda, toalety nesplachují; nefunguje chlazení od potravin po reaktory… A tak by šlo pokračovat dlouho. Za touto černou můrou nestojí lidská chyba ani technický zádrhel. Jde o promyšlený útok. Odkud však pochází? Co jeho původci chtějí? A podaří se je zastavit dřív, než bude pozdě?
Kniha je uvěřitelnou fikcí, jak by se za dané situace chovali čelní představitelé států i běžní lidé. Jako bonus tu pozorný čtenář najde i tipy, co mít pro případ blackoutu zajištěno.
Hlavnímu hrdinovi v nebezpečných situacích pomáhají především ženy. Autorovi slouží ke cti, že nesklouzl ke stereotypu a nenechal ho zamilovat se do ženy č. 1, ale do ženy č. 2, která měla v příběhu mnohem menší prostor.
Celkově se mi Blackout líbil ještě víc než Zero, je dějově vyváženější a bylo zajímavé sledovat práci jednotlivých lidí – politiků, Europolu i lidí zodpovědných za rozvod elektřiny.
Za přečtení však určitě stojí obě knihy, stránku za stránkou vykreslují možnou podobu Damoklových mečů, které se vznášejí nad naším světem, a tedy i nad hlavami každého z nás.

Komentáře (0)