Žena, která stála po boku princezen.

recenze

Nedávno tento svět opustila královna Alžběta II. v úctyhodném věku 96 let. Jaký byl její život, když byla ještě malou princeznou a jak těžké bylo obhájit si sňatek s mužem do nějž se zamilovala? Čeho se vzdala ve svém životě její guvernantka, aby jí stála po boku celých šestnáct let?

Dojemný příběh z pohledu královské guvernantky Marion Crawfordové nás zavede o desítky let zpět. V roce 1931 bylo Marion nabídnuto starat se o pětiletou princeznu Lilibet. Původně se mělo jednat pouze o letní brigádu a na podzim se měla vrátit ke svému studiu na univerzitě. Marion je jediná, kdo z rodiny její matce ještě zbyl. O syny i manžela ji připravila válka. Nechce se smířit s tím, že přijde i o dceru a tak ji od této práce odrazuje. “Guvernantka není totéž co učitelka. Z jedné je poskok, druhá vykonává životně důležitou veřejnou službu - a pro děti z pracujících rodin nesmírně potřebnou.” Marion i přesto odjíždí a po létě posílá matce dopis, že ke studiu se již nevrátí, ale bude pokračovat se službou guvernantky i nadále.

Léta utíkají a Marion se oddaně stará jak o Lilibet, tak o její sestru Margaret. V roce 1936 král Eduard VIII. abdikuje, protože se chce oženit s dvakrát rozvedenou Američankou. Královské povinnosti přebírá jeho bratr, Alžbětin otec. Stává se z něj britský král Jiří IV. a z malé Lilibet je první následovnice trůnu. Marion se domů za svou matkou vydává vždy 2x ročně, na Vánoce a během letních prázdnin, které královská rodina tráví na hradě Balmoral ve Skotsku. Všechen svůj další čas věnuje vždy princeznám. Jejich výuce, výchově, hrám, procházkám. Je tady pro ně vždy, když potřebují pomoct, poradit či vyslechnout. Je jediná, za kterou mohou přijít kdykoliv chtějí a vždy má pro ně vlídné slovo a pochopení. Jsou jako její vlastní děti, které nemá.

V roce 1944 se mladá Lilibet setkává s řeckým princem Filipem a začnou si dopisovat. Jejich lásce ovšem věří pouze Lilibetina sestra Margaret a právě Marion, která ji plně podporuje. Všem ostatním se Filip jeví jako zcela nevhodný kandidát pro manželství s následovnicí trůnu. Jak Lilibet přesvědčí rodiče, že on je ten pravý a jediný, vedle kterého bude celý život šťastná?

A co když i Marion najde svou lásku? Vzdá se místa guvernantky, opustí princezny a půjde za mužem, který ji miluje? Nebo bude ještě několik dalších let pracovat pro královskou rodinu. Čí štěstí postaví do popředí? A jak se jí rodina odvděčí za tolik let oddané služby? To vše a ještě mnohem víc se dozvíme z úchvatného příběhu o Marion Crawfordové, ženě jejíž loajalita byla do jisté doby zcela bezvýhradná a stála královské rodině po bohu i v těch nejtěžších chvílích. Co však provedla, že se do povědomí lidí dostala především proto, že jako první služebná promluvila?

Tato úžasná kniha ve mně nejen vyvolala zájem zjistit si více informací o královně matce i princezně Margaret, o kterých jsem, do otevření této knihy, věděla jen nejzákladnější informace. Ale především mě okamžitě, hned na prvních stranách, dokázala hluboce vtáhnout do svého příběhu. Při čtení se mi vykresloval tak dokonalý obraz všech situací, jako bych i já stála po boku Marion a princezen. A ještě teď, dlouho po dočtení poslední strany, cítím smutek nad chováním některých členů královské rodiny k osobě, jež jim obětovala velkou část svého života.

Autorka recenze: Markéta Pospíšilová

Píše se rok 1931 a mladičká Marion Crawfordová se vydává na zatím svou nejdelší cestu – z drsného Skotska ji vlak odveze daleko na jih, do královského sídla Royal Lodge, kde má celé léto sloužit jako guvernantka dvou mladých princ... více

Komentáře (0)