Zaposlouchejte se do Mr. Bojaglese

recenze

Otec hýřící příběhy, matka milující tanec a syn, který si s dětskou radostí užívá výstředních nápadů svých rodičů. Jejich láska je bláznivá, nespoutaná, jejich život je plný přátel a večírků. Ale zatímco z gramofonu den co den zní píseň Niny Simone „Mr.Bojangles“, matka pozvolna dotančí až k samé hranici šílenství.
Kniha Čekání na Bojanglese nám dává poznat jednu bláznivou rodinu. Matka milující tanec, večírky s výstředními nápady. Otec, který se do ní zamiloval na první pohled a který ji oslovuje každý den jinak. Syn, který tomu všemu přihlíží a užívá si život tak jiný, než mají ostatní.
Když to tak čtete, jistě si představíte příběh plný smíchu a pohody. Nečekáte smutek. O to víc vás překvapí celá hloubka příběhu, který se skrývá pod jeho povrchem. Ne vždy se pod zdánlivě spontánním chováním skrývá něco jiného. Může to být každodenní boj hraničící se šílenstvím.
Vidíme věci a smějeme se příhodám. Matka, která si nechává říkat pokaždé jinak a když se jí vybrané jméno nelíbí, neváhá a požádá o jiné. Otec udržující nějaký chod domácnosti, kde se žije hudbou, tancem a bláznivými příběhy. V tom všem se s něhou stará o manželku a syna.
Až v polovině knihy vám začíná docházet, že něco je jinak. Že bláznovství není hrané. Jenže i proti nemoci se dá bojovat. Uzavřít někoho do čtyř stěn a nedat mu dýchat nemusí být nejlepší nápad. I proto se uskuteční zdánlivý únos. Otec se synem unesou maminku, aby nebyla v péči lékařů a mohla být s nimi. Odjíždějí do Španělska, kde mají bydlení u jezera. Tam jistě maminka najde klid. Mr. Bojangles bude znít pěkně i tam.
K celému příběhu patří i výborný český překlad. I díky němu je příběh tak kouzelný. Že vás kniha nakonec srazí na kolena, nečekáte. Přijde to, a když je to tu, nepředpokládáte, že bude ještě něco. Mladý francouzský spisovatel Oliver Bourdeaut si však nechává to nejlepší nakonec. Nedivím se, že je z knihy světový hit.
Zaposlouchejte se do Mr. Bojaglese a nechte se unášet příběhem. Je to něžné, milé. Je to bláznivě smutné, ale stojí za to si ty řádky přečíst.

Komentáře (0)