Vražedný hon

recenze

Půlnoční obřad (2018) / Kikina182
Vražedný hon
Jayne se spolu s Reedem odstěhovala do Filadelfie, ale rozhodně si nepřipadá v bezpečí. Nathana, který má na svědomí několik ohavný rituálních vražd, stále nechytili. A Jayne jako jedna z jeho posledních plánovaných obětí nebude mít v srdci klid, dokud nebude za mřížemi.

Proto se do Maine vydává jeden z jejích bratrů, Danny. Je odhodlaný zjistit, jak pokročila policie s pátráním a pokud nebude spokojený, tak zajistit spravedlnost pro svou sestru na vlastní pěst. Avšak to není jediný důvod, proč se tak nadšeně hrne do Maine. Doufá, že znovu uvidí Mandy. Dívku, kterou před Nathanem zachránil. Ví, že má přítele, ale přesto ho k ní cosi neodolatelně táhne. Navíc je možné, že zrovna Mandy by mohla mít alespoň nějaké vodítko k tomu, kde se Nathan nachází.

První díl ze série Midnight, Půlnoční odhalení, se mi opravdu moc líbil. I když v knize bohužel bylo několik věcí, kvůli kterým u mě, co se týká literární hodnoty, trochu poklesla. To mě však neodradilo od přečtení druhého dílu. Naopak jsem se na něj moc těšila. Příběh se mi totiž neskutečně zalíbil.

Stejně jako u prvního dílu je kniha napsána z pohledu třetí osoby. Většinou je vyprávěno, co se děje kolem hlavních hrdinů, Mandy a Dannyho, ale samozřejmě nechybí ani části, kde se čtenář může dozvědět, co se děje u Nathana. Ale občas se do příběhu zamotá i někdo úplně jiný.

Na čtivosti se v tomto případě vůbec nic nezměnilo. Příběh pořád hladce plyne a není nejmenší problém se do něj začíst. V předchozím díle tu však byl problém s předvídatelností, kterou způsobily právě části z pohledu Nathana, kde sice nebylo jasně řečeno, že se jedná o vraha, ale nebylo nijak těžké to vydedukovat. Díky tomu, že už byl v prvním díle odhalen tady tento problém odpadá. Nathan má sice tajemného asistenta, ale tentokrát si dala autorka velký pozor, aby jeho identitu třeba i omylem neprozradila. A díky tomu, že mi kniha neprozradila něco, co jsem vědět neměla se vlastně četla ještě lépe.

Nepředvídatelnost však měla především vliv na příběh. Samozřejmě, že kvůli tomuhle ta předvídatelná linka úplně nezmizela, protože pořád je tu v hrubých obrysech dost jasná milostná dějová linka. Ale když je zbytek knihy pojat zajímavě, tak to vůbec nevadí a v tomto případě to tak je.

V minulém díle jsem měla ještě jeden problém, konkrétně to, že se děj v některých fázích odvíjel až příliš rychle, a nakonec z toho vzniklo něco, co mi nepřipadalo tak úplně pravděpodobné. Ovšem ani s tímto problémem jsem se v Půlnočním obřadu nesetkala, a to je jen a jen dobře.

Nemám nejmenší tušení, jak se to autorce podařilo, ale všechny nedostatky, které mě v prvním díle byly do očí úplně vymizely a kniha je díky tomu o mnoho lepší.

Také se mi hodně líbí postavy. Melinda Leigh je popsala opravdu detailně, včetně jejich minulosti, přítomnosti i toho, co se odehrává v jejich myslích a srdcích. Kvalitní postavy tak doplňují kvalitní příběh. Ale v tomhle případě to není žádné překvapení, už v Půlnočním odhalení se autorce postavy moc povedly.

Jsem z knihy opravdu nadšená a vlastně i překvapená, protože jsem nečekala, že bude takhle dobrá. Doufala jsem, že některé nedostatky zmizí, ale rozhodně jsem nepočítala s tím, že by se všechny najednou vypařily. Stěžovat si na to ale ani v nejmenším nehodlám.

Druhý díl je vlastně takové uzavření toho prvního detektivního příběhu, ale zároveň vypráví nový milostný příběh. Ale sérii není zdaleka konec. Jak už bylo v této knize naznačeno, třetí díl se bude zabývat dalším z bratrů Sullivanových, Connorem. A jsem doopravdy zvědavá, o čem daná kniha bude, protože všechny konce, které byly dosud volné tato uzavřela. Každopádně doufám, že bude stejně tak povedená jako Půlnoční obřad.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.

Komentáře (0)

kniha Půlnoční obřad recenze