Vévoda - román

recenze

Vévoda (2024) 4 z 5 / Msomaji
Vévoda

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Argo

Je posledním ze šlechtického rodu, ale starobylá vila se mu líbí. Opouští městský život a vrhá se vstříct životu venkovskému do míst, kde mu lesy říkají pane a obyvatelé Vévodo...

Téhle knihy jsem si všimla hlavně díky úchvatné obálce, která je dílem české ilustrátorky Kateřiny Bažantové a musím říct, že příběhu sedne naprosto dokonale.

Vévoda je prvotina italského historika, která čtenáře zavede na italský venkov, do hor, kde panuje jistá hierarchie a udržují se zde dávné zvyky. Hlavní hrdina se nastěhuje do sídla svých předků, postupně se sžívá s okolím a zároveň vypráví nejen o současném životě, o sobě a své minulosti, ale i o minulosti své rodiny. Autor se zde chopil tématu možná „obyčejného“, ale rozhodně zajímavého – jak moc ovlivňují život jedince nejen skutky předků, ale i touha po moci.

Ano, Vévoda je kniha o životě, pocitech, přáních a touhách, ale také o rivalitě a snaze být prostě ten, kdo má navrch. Příběh začíná v takovém lehce ponurém duchu, který se však (k mé lítosti) postupně vytrácí, místy je skoro filozofický, místy melancholický a nechybí ti tu ani zpestření o lehoulinkou vztahovou linku. Nebála bych se ani toho přirovnat knihu ke starým klasickým příběhům – přesně taková atmosféra na mne totiž z děje dýchala.

Přiznám se, že bylo pár míst, které bych lehce zkrátila, ale rozhodně to nebylo nic extrémního, kvůli čemu bych se nějak trápila. Líbila se mi však rozmanitost postav a že jich nebylo příliš mnoho. Díky tomu každá z nich dostala potřebný prostor a i já si našla svého oblíbence (bohužel Vévoda Cimamonte to nebyl).

Vévodu bych doporučila hlavně těm, kteří mají rádi klasickou literaturu. Můžete se těšit na poklidný příběh, který místy rozbouří vášně.


Vévoda Vévoda Matteo Melchiorre

Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic spole... více


Komentáře (0)

Přidat komentář