Ve stínech za zrcadlem aneb O životě s psychózou - M. Bednářová, L. Horká

recenze

Markéta Bednářová zažila svou první psychotickou ataku v 19 letech. Měla po maturitě, žila v Itálii, kde se starala o paní Wagner, inteligentní, postarší německou dámu, která ji učila německy. Jednoho dne překvapil Markétiny rodiče telefonát. Jejich dcera křičela nesmyslné věci, obličej měla smrtelně bílý s ohromnými kruhy pod očima a mrtvolným výrazem. Přivolaný lékař naznačil, že by se mohlo jednat o projevy paranoidní schizofrenie. Jejich, dosud zdravou, dceru čekala hospitalizace na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, boj o holý život a bohužel i trvalé následky, v podobě nepravidelných relapsů této závažné duševní choroby. Ve své autobiografii líčí autorka svůj boj se závažnou nemocí, od jejího propuknutí až do současných dní. Co jí pomohlo a co jí naopak stahovalo zpátky do temnoty vlastního nevědomí, ze kterého sama měla strach?

"Nevěděli, jestli přežiji. Nevěděli, zda nezůstanu blázen do konce života. Byli hlavně oba moc zoufalí a moc se o mě báli. Z T. mě vezla sanitka ve svěrací kazajce do psychiatrické léčebny v N. Vzpomínám si, jak mě v sanitce polohovali, ukládali do stabilizační polohy. Potom si už vybavím jen pronikavý zvuk sirény. Houkali jsme celou cestu. Na nic jiného si nevzpomínám. Příjezd do psychiatrické léčebny si vůbec nepamatuji." (str. 15)

Halucinace, fyzické vyčerpání, slovní salát - projev, kde slova a věty, které jedinec používá, jako celek nedávají smysl, tišící léky, antipsychotika, kurtování k posteli, třes, hygiena, ošetřující personál na psychiatrickém oddělení, tím vším si Markéta prošla. Její rodině, která ji navštěvovala, nezbývalo nic jiného, než pozorovat svou dceru, jak bojuje s příznaky schizofrenie a snaží se přežít.

"Halucinace je zvláštní stav, ze kterého se neprobudíte. Můžete pouze čekat a doufat, že pomine. Netrvá hodinu nebo jednu noc, ale třeba dva týdny nebo i měsíc. Halucinace je jako živý sen. Nespíte však, jste vzhůru. Nereagujete. Nevnímáte. Neslyšíte, co si povídají vedle vás. Neslyšíte, když se vás někdo ptá. Prožíváte svůj minulý život." (str. 18)

S Markétou prožijete, prostřednictvím jejího vyprávění, nejen opakované pobyty v psychiatrické léčebně, ale také pracovní, vztahové a rodinné problémy, které se logicky vynořují, pokud je váš blízký člověk závažně duševně nemocen. Markéta také experimentuje s léčbou, z předepsaných léku je jí často nevolno, ovlivňují její výkon, náladu a v neposlední řadě i vzhled. Až po letech se rozhodne svěřit do rukou psychoterapeuta, který jí vlídných slovem, nasloucháním a také svými odbornými znalostmi, napomůže najít životní rovnováhu.

Ve stínech za zrcadlem je kniha o vůli žít, o pádech do hlubin vlastního nitra a vynořování se zpět na denní světlo. Objevuje se i kritika organizace péče o duševně nemocné v českých psychiatrických léčebnách (dnes se nově používá termín psychiatrické nemocnice). Dalším výrazným tématem knihy, je vztah rodinných příslušníků k příbuznému s duševním onemocněním, jehož nemoc neovlivňuje jenom jeho samotného ale zákonitě i celou jeho rodinu a blízké okolí. Vzkazem pro všechny, zdravé i nemocné, je i nezastupitelná role psychoterapie v léčbě duševních nemocí psychotického charakteru.

"Při hledání souvislostí mi velmi pomohla dlouhodobá psychoterapie. Díky ní jsem pochopila, že moje nemoc nesouvisí jenom se současným životem, ale i s minulostí, s úspěchy, prohrami i pády, a především s mými nejbližšími, s rodinou a přáteli. Citelně na vlastní kůži jsem poznala, že stále platí: sám nejsi nic. Sociální vazby jsou určitě jednou z nejdůležitějších věcí v životě každého člověka." (str. 11-12)

Kniha není významným literárním dílem špičkové kvality, nabízí však neocenitelnou osobní výpověď člověka, který hodně zažil a má co říci všem, kteří hledají a nenacházejí. Těm ostatním poskytne surový a autentický vhled do mysli a každodenního života člověka se závažnou duševní poruchou. Autorem poslední kapitoly je Markétin ošetřující lékař, který nabídne nový úhel pohledu na boj z duševním onemocněním.

Komentáře (0)