V Ruinách s Emou, Tessou a Meggie

recenze

Šťastně až po smrti (2023) 5 z 5 / jana1874
Šťastně až po smrti

Příběh je vyprávěn třemi postavami - Emou, Tessou a Meggie. Ema a Tessa jsou smrtkami už déle, Meggie jen krátce. Její mentorkou se stane Ema, která ji má se vším seznámit. A já jsem tento nový svět poznávala spolu s ní. Oblíbila jsem si všechny tři, ani nemůžu říct, že by mě nějaký úhel pohledu bavil méně, líbily se mi všechny. A ty mužské postavy? Ty tvořily slušnou nálož testosteronu.

Je to originální prostředí, s takovým jsem se ještě nesetkala. Skvěle mi sedl autorčin styl psaní. Líbilo se mi, jak do příběhu byly vloženy různé pověsti a legendy, které sem skvěle zapadly. Nechybí zde romantika, milostné scény, nebezpečí, různá tajemství, magické schopnosti, ... Prostě je toho tady hafo a mě to zaujalo hned na začátku a do konce nepustilo.

Slyšela jsem, že tuhle sérii nemusíte číst popořadě a může se začít jakýmkoliv dílem. Upřímně si tím nejsem tak jistá, je tu celkem hodně postav a pochopit všechny jejich vazby, zapamatovat si různé pojmy nějakou chvilku zabralo. Možná že kdybych četla nejdřív předchozí díly, tak by to bylo trochu lepší, protože bych některé postavy už znala. Stejně tak jejich příběh, který tady u některých byl spíš jen lehce zmíněn.

Rozhodně se chystám si přečíst Jeden rok a Dvanáct měsíců. Pokud váháte, zda se do této série vrhnout, tak neváhejte a přečtěte si ji. Já se už teď těším, až se do Ruin vrátím.

Tahle kniha se zařadí mezi mých za měsíc březen.

Komentáře (0)

Přidat komentář