Úsměvných příběhů, které chytnou za srdce, není nikdy dost.

recenze

Humoristický román finského spisovatele. Hrdina, novinář středního věku, při návratu z rutinní služební cesty málem přejede zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a tam prožívá více i méně uvěřitelná dobrodružství, jako „vystřižená“ z filmu Svéráz národního lovu. Arto Paasilinna (nar. 1942) je nejpopulárnější současný finský spisovatel, jeho díla si oblíbili čtenáři nejen ve Finsku, ale mj. i ve Francii a Itálii.

Finský spisovatel Arto Paasilinna může čtenáře přinejmenším upoutat důvtipnými, někdy až humornými názvy jako „Živý na vlastním pohřbu“, „Chlupatý sluha pana faráře“, či názvy, jež ale naopak mohou čtenáře, při vší škodě, odradit od čtení; musíme si holt přiznat, že „Autobus sebevrahů“ a „Les oběšených lišek“ nejsou zrovna dvakrát tituly děl skýtající veselé příběhy, po nichž leckdy prahneme a jež bychom pod příslibem humoristického románu hledali. Přesto je však nutno podotknout, že jména románů svými pečlivě vykutanými až vykutálenými slovními spojeními ve čtenáři vzbudí touhu zvědět, jaké příběhy se mohou za nimi skrývat. Za jedním takovým čtenářem stojím i já. „Co se asi skrývá za Autobusem sebevrahů Nebo počkat Jak může vypadat takový Zajícův rok?“

To nám sice prozradí anotace, která zároveň přislibuje humor, ale je potřeba podtrhnout, aspoň tedy pro začátek, že se nejedná o ledajaký typ humoru. Pouze milovníci absurdního a koneckonců i černého humoru budou ti, kteří Paasilinnův osobitý a břitký humor ocení. Ten totiž v Zajícově roce na každý pád nechybí a k němu nechybí ani dobrodružství přinášející řadu komických, praštěných až absurdních situací.

Nemohlo by tomu být ani jinak vzhledem k náhlému rozhodnutí hlavního hrdiny Vatanena, přešlého prázdným životem a evidentně procházejícího krizí středního věku, opustit svůj starý život po tom, co s kolegou přejeli autem malého zajíce, jehož se Vatanen rozhodl zachránit a poté s ním putovat po krásné finské krajině. Jen on a zajíc zažívající okamžiky, o nichž si snad náš hlavní hrdina nikdy nemohl myslet, že by v jeho nudném životě nastaly, nebo že by se snad daly vůbec zažít.

Aby si čtenář patřičně užil toto čtivé, stylem vyprávění svižné, odlehčené dílo a poutavý, potrhlý příběh, nemusí si projít krizí středního věku. Bohatě stačí mít dlouhodobě neboť pouze vytrvalost přináší zaručené výsledky všeho plné zuby natolik, že byste nejradši začali někde znovu a jinak, ať už se zajícem, či bez něho.

Ať se už rozhodnete naložit se svým životem tak, či onak, knihu Zajícův rok doporučuji jako milé a úsměvné čtení, z něhož mám pokaždé, když si na knihu vzpomenu, úsměv na tváři.

Komentáře (0)