Úniky do uměleckých snů a imaginárních životů

recenze

Arthur Breisky
byl vedle Miloše Martena zřejmě největší a nejtalentovanější osobností takzvané
druhé české symbolistně-dekadentní generace. Svůj neobyčejný literární,
esejistický i kritický talent prokázal během necelých šesti let. Dekadentní
symboliku a důslednou stylizaci rozvinul a posunul až do krajní podoby.

Jako kritik Breisky debutoval v roce 1905 a sblížil se s pražským uměleckým
světem. O tři roky později pronikl i do vysněné Moderní revue, ve své době
naprosto klíčového periodika přinášející novinky evropské literatury a umění.

Svou jedinou knihu s názvem Triumf zla vydal v roce 1910. V souboru esejů se
snaží v imaginárních portrétech ukázat negativní a tragické rysy velkých postav
historie jako aristokratické, okolím naprosto nepochopená gesta. Čtenářům
předkládá stylizované pohledy na oblíbené dekadentní osobnosti, jako byli
římští císařové Tiberius či Nero, malíř Jean-Antoine Watteau nebo spisovatelé
lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde. Knihu uvedl pochvalným
úvodem Jiří Karásek ze Lvovic, jenž ocenil zejména Breiského umění
stylizovaně evokovat minulost.

Breisky používá vytříbený jazyk,
jednotlivé eseje mají spíše kratší rozsah a zdařile vygradovanou pointu. Tyto
úniky do uměleckých snů a imaginárních životů jsou nejen jedním z nejlepších
dokumentů své doby, ale i v 21. století stále zajímavým a originálním
čtením.

  

Komentáře (0)