Trochu jiná fantasy

recenze

Landie - Čtyři poutníci (2017) / vlastimil0383
Trochu jiná fantasy
Knihu jsem koupil přímo od autora. Napsal ji můj spolužák a byl jsem zvědavý, jak píše. Zaujalo mě také, že má perfektně zvládnutou obálku a jednoduché a zajímavé (byť ne zcela originální) logo. Kritickou roli převážně přenechám jiným, díval jsem se, že to už jiní zastali kvalitněji, než bych dokázal, a mnohé jimi objevené nedostatky nepopírám. Zaměřím se tedy hlavně na to, čím mě kniha zaujala.

Kniha klasicky začíná seznámením s hlavními postavami a prostředím, odkud pocházejí. Líbí se mi pestrý převážně fantasy svět, s prvky na pomezí fantasy a sci-fi. Při popisu se člověk může někdy trochu ztratit a zasnít. Dynamice děje to možná nepřispívá, takže kdo čeká knihu přísně epickou a spíše lyrické pasáže by nejraději přeskočil, bude asi zklamán.

Líbí se mi i změny prostředí v rámci misí, jichž se postavy účastní. Každé nové místo vyžaduje od našich hrdinů jiné kvality a útočí na jiné jejich slabiny. A tak jsou pasáže, které budete prostě hltat, i pasáže, kde to trochu zvolní a knihu odložíte na další večer.

V některých situacích jsem se dokázal silně ztotožnit s hlavními postavami, zejména s těmi, které v tu chvíli vystupují v negativní roli. Z toho hlediska kniha nabízí i prostor pro introspekci. Už nejsem teenager, takže evidentně ten efekt není omezený na dospívající.

Jako kritiku pak uvedu, úplně mi neseděly některé anglikanismy, a větné struktury, kde jsem se ptal sám sebe, zda je to záměr, nebo jen málo přísná ruka korektora (a evidentně se ptají i jiní, a asi právem). Autor je ještě poměrně mladý a donedávna to pro něj byl jen koníček, snad se autor trochu víc vypíše a příští knihy si zachovají pozitiva a ubude nedostatků. S řemeslnou zručností George Martina se člověk nerodí.

Kniha nabízí víc, než nenáročné čtení: Určitě i prostor pro zamyšlení se nad sebou, prostor pro fantazii. A snad i nějakou tu inspiraci vystoupit z šedi.

Komentáře (0)

kniha Landie - Čtyři poutníci recenze