Taková neobyčejná vyprávění

recenze

Zločin. Trest. Pachatel. Oběť. Policejní práce. Šťastná setkání. Slzy zoufalství a bolesti. Špatné zprávy. Ty především.

Nejen s výše uvedeným je možné se setkat na stránkách vyprávění pražského kriminalisty. Miroslav Kučera působil mimo jiné jako zpravodaj Federální kriminální ústředny. Nám později narozeným název tohoto úřadu mnoho neřekne, pokud o danou věc nemáme jasný zájem, ale logicky lze odvodit, jaké zprávy autor ve své době přinášel na televizní obrazovky. Málokdy byly dobré. Vždy byly potřebné.

Kniha popisuje peripetie skládání účelných reportáží do televizního vysílání a umění přesvědčovacích schopností, aby se relace dostala k divákům ve smysluplných časech.

Autor neváhá popsat jednotlivé případy od počátku, přes pátrání až po dopadení pachatele. Nutno podotknout, že luxus posledního uvedeného není vždy obětem zločinu nebo jejich blízkým dopřán. Ale i tom je život a práce kriminalisty. I v tomto je kniha nadčasová. Mění se pouze prostředí a letopočet.

Zločiny a krutost pachatelů nikoliv.

Dílo jako takové mohu doporučit každému, komu nejsou příběhy z policejního prostředí cizí, jedná se opravdu o pěkný soubor případů z různých kriminologických odvětví, od vražd přes krádeže i příběhy na lehčí notu.

Mohu vytknout pouze jediné. Relativně velké množství různých překlepů, bohužel dojem z příběhu mnohdy pokazily, a to dost citelně.

Najít o podobném tématu skutečně kvalitní literaturu není vždy snadné a mohu sama za sebe říci, že si ráda vyhledám a přečtu další knihy Miroslava Kučery, jehož styl vyprávění a jemně podané příběhy o nejtemnějších zákoutích lidské duše mě skutečně oslovily.

I když bych byla raději, aby v rámci tohoto tématu další příběhy již nevznikaly. Bohužel i o tom je život.

Komentáře (0)