Tak jedna od jedné s nohama na zemi

recenze

Včera jsem dočetla tuto knížku a byla to moje první od této oceňované spisovatelky. A toto je můj úplně první pokus o komentář, nejsem aktivní ve virtuálním světě.

Pro potenciální čtenáře je třeba na prvním místě uvést, že jde o příběh nemocné osoby, nemocné ve všech ohledech, fyzicky i duševně, na což přichází čtenář postupně a autorka mu příliš nepomůže s jakýmkoliv vyjasněním. Kniha je mimořádně sugestivní a vlastně i čtivá - svým stylem, nikoliv příběhem. V tom se totiž orientuje těžce.
V mém případě jsem v polovině knihy zvažovala, zda dočíst do konce, abych si neubližovala - hlavní hrdinka se pro mne stala tak nesnesitelná, bláznivá, protivná a neživotaschopná, že jsem se musela nejdříve vnitřně odpoutat a dočíst nezaujatě. A zde viním autorku - kniha obsahuje pár zajímavých náznaků z minulosti hlavní hrdinky nebo ze života jejího okolí, ale nic z toho není uchopeno, usazeno do souvislosti, takže si čtenář život a prostředí hrdinky neujasní a zůstane mu skryt. Promarněná příležitost, která by knihu pozvedla a dala jí příběh.
A ještě jedna výtka k současné tvorbě: vidím oblibu zasazovat příběhy do současného venkova a vykreslovat ho jako prostředí, v kterém žijí osoby vyšinuté, osamělé, neúspěšné, ztroskotané, popřípadě vtíraví hlupáci s neomaleným chováním. Je to obrovská zkratka. Bohužel použitá i zde. Já tou trochu bláznivou vesničankou totiž jsem a s Annou mám mnoho společného, ale vlastně vůbec nic. Možná proto mne to k této reakci vyprovokovalo.
Přečetla jsem se zájmem uvedené recenze a musím je uznat jako výstižné. Ale chybí mi tam nějaké to ale, nějaké to "malé špatné". Tak se za ně omlouvám, protože stojí za to tuto knihu číst. I když další od Bolavé už ne. Protože to bylo jen o bolesti.

Komentáře (0)