... tak do sedel!

recenze

Není jednoduché popsat pocity, které se po člověku až fyzicky dráždivě drápou odněkud z nitra ven a tam drápou znovu po kůži a zaháknou se někam do podvěsku. Tak to cítím, když čtu a když jsem dočetl tuto knihu. Je z tohoto světa a zároveň otevírá skrze oči někoho jiného světy další. Je to duševní bolest a zároveň dotyk prachu a strupů a všeho, čeho se jinak člověk štítí. Kamil se nebojí dotknout a ochutnat a přinášet nám venku zážitky zevnitř... jsem mu za to vděčnej.
Zase tolik odvážlivců mezi námi není. Já musel tenhle román číst po určitých dávkách. Jako bych se mu bál propadnout. Nechtěl jsem si až tak přiznat, jak dalece ta slova chápu. To nevím ale snahu mám. Ta cesta mě opravdu baví. Kamilovu tvorbu už nějakou dobu znám a sleduji. Zraje každým slovem. Někdo napíše knihu, povídku, aby něco vykřikl. To znám. V příběhu je znát, že si na něm dal autor záležet. Originalita v symbolech, značkách a zkratkách a přesto zachovává určitou poetiku. Je cítit, ten pot. Autor, jako Kamil píše aby ukázal, že slova jsou jako sedlo, na kterým jedou jen Ti odvážní... tak do sedel, rytíři! Jsem touto knihou nadšen ale ta kniha si zaslouží i víc... Doufám, že ji ocení i Ti co už nedoufají. Je skvělá. J.M.

Komentáře (0)