Stephanie Laurens - Dokonalá milenka

recenze

Spisovatelka Stephanie Laurensová je českým čtenářkám historických romancí jistě velmi dobře známá. U nás jí vyšlo už několik desítek ženských románů, které se již po několik let těší velké čtenářské oblibě. Zatím její poslední knihou je román Dokonalá milenka, kterou u nás na podzim vydalo nakladatelství Ikar.

Děj příběhu nás zavádí na Glossupské sídlo do poloviny léta roku 1835. Zde se na pozvání svého dlouholetého přítele Jamese Glossupa ocitá i Simon Cynster, zatím poslední svobodný muž svého rodu.

I když se mu na sešlost společenské smetánky příliš nechtělo, tak nakonec pozvání přijal, a to ze dvou důvodů. Tím prvním bylo to, že nechtěl nechat Jamese samotného napospas té trýznivé hromadné návštěvě všech příbuzných a známých a druhý, mnohem důležitější, důvod byl, že se Simon po dlouhém zvažování kladů a záporů konečně rozhodl najít si manželku. A proč své hledání nezačít zrovna na Glossupském panství?

Požadavky na svou budoucí choť má však Simon nemalé. Ideální žena by měla dát jeho životu nový smysl, měla by být poslušná, ale i svůdná a chytrá, měla by mu porodit kupu dětí a mít chod domu pevně ve svých rukou. Navíc i na Glossupském sídle si Simon musí počínat velmi diskrétně, protože kdyby se rozkřiklo, že si mezi přítomnými urozenými dámami hodlá vybrat manželku, tak by se na něj všechny sesypaly a on by od nich neměl až do konce svého pobytu klid.

V tomto rozpoložení Simon přijíždí na panství. Těsně před cílem své cesty však zahlédne ženskou postavu, jak si to cupitá k nedaleké vyhlídce. Simonovi je hned jasné, že osamocená žena bez jakéhokoliv doprovodu a tak daleko od sídla nemůže být nikdo jiný než Portia Ashfordová, jedna z nejkomplikovanějších žen, které zná. I když k ní Simon vždy choval ochranitelské city, ani vlastně nevěděl proč, tak ona o žádnou jeho ochranu nestála. Naopak ji vždy odmítala a snažila se uchránit svou nezávislost.

Když se Simon vydá k Portii na vyhlídku, aby ji odvezl na panství, netuší, že Portia se nachází ve stejném rozpoložení jako on. I ona si uvědomuje, že by měla dát svému životu nový smysl, který ji mohou dát jedině děti a rodina. Jediné, co ji však na celém tom rozhodnutí roztrpčuje je, že se její úmysl založit rodinu neobejde bez manžela. Proto se pevně rozhodla, a na vyhlídce své rozhodnutí potvrdila i na hlas vyřčenou přísahou, že bude na panství vážně uvažovat o každém vhodném muži jako o potencionálním kandidátovi na manžela. Co čert nechtěl, zrovna když to celé vyřkla nahlas, přišel Simon a slyšel ji. Sice přesně nevěděl, co tím Portia myslela, ale pochopil, že má něco za lubem a že na ni tak bude muset dávat pozor o to usilovněji.

Po úvodním setkání obou hlavních postav na vyhlídce se děj celkem rychle rozbíhá. Čtenář se příjemně baví nad vzájemnými slovními přestřelkami mezi oběma hlavními aktéry, zároveň si užívá i lehkého erotického napětí, které mezi Portií a Simonem postupně vzniká.

Čtenářovo nadšení však nevydrží příliš dlouho. Svižnost děje začnou zpomalovat, a tím pádem i kazit, dlouhé a často i zbytečné odstavce popisů toho, co si kdo o tom druhém myslí, co k němu cítí, co si myslí o těch druhých a podobně. Do určité míry tento styl rozhodně není v historické romanci na škodu, ale není dobré, když si uvědomíte, nebo máte přinejmenším pocit, že vám autorka stav mezi oběma hrdiny vysvětluje už po několikáté a přitom se toho zatím mezi nimi až tak tolik neudálo. Nejspíš se tomu neubráníte a začnete si říkat, kde je chyba, že děj, který se zdál být tak dobře rozběhnut, začal najednou tak stagnovat a točit se v kruzích?

Příběh příliš nezachraňuje ani zvětšující se sexuální napětí mezi Portií a Simonem, a to i přesto, že popisy erotických scén jsou velmi podrobné, pikantní a dlouhé. Rozhodně by se za tyto pasáže nemusel stydět žádný erotický román.

Příjemným osvěžením se však stane vražda otravné a znuděné kokety Kitty Glossupové, kterou zabil právě někdo z přítomné smetánky. Nejsem typ člověka, který si libuje v detektivních zápletkách, ale zde jsem ji poměrně hodně uvítala. Přece jen se děj alespoň trochu probral z letargie a příběh oživil, i když jej ve výsledku také krapet zbytečně natáhl.

I přesto, že celá recenze na Dokonalou milenku nejspíš nevyzněla příliš pozitivně, tak bych knihu až tak úplně nezatracovala. Ano, děj je předvídatelný, některé postavy byly v románu do počtu a absolutně nebyly pro příběh potřeba, ale na druhou stranu se tam vyskytlo i pár postav a úseků, které byly zábavné a dokázaly děj okořenit.

Na celém příběhu mě potěšil šťastný konec a nalezení vraha mladé Kitty. Celkem příjemně působilo i to, že autorka sem tam připomenula důležité hodnoty, bez kterých se neobejde žádný vztah dvou lidí. Přece jen je dobré si čas od času uvědomit, že partnerství mezi mužem a ženou není jen o vzájemné přitažlivosti a sexu, ale i o hlubších věcech, které dělají vztah vztahem.

Ukázka:

Byli téměř u kraje terasy. Cítila na sobě jeho pohled.
“Vlastně…” jeho hlas se proměnil v téměř nezřetelný, “toho o mně moc nevíš.”
Ta slova pošimrala její nervová zakončení. Dráždila ji a pokoušela. Portia se jen usmála, aby dala najevo svou nevěřícnost.
“Tak tohle máš za lubem - chceš se o mužích dozvědět co nejvíc?”
Ani se nepamatovala, že by s ní někdy mluvil tímhle svůdným, okouzlujícím tónem. Naklonila hlavu ke straně a přemítala. Sama uznávala, že jí mozek nepracuje obvyklým způsobem. “Ne o mužích obecně a ne o všech.” Zahnuli za roh terasy a pokračovali dál. Kolem této strany domu se už nikdo neprocházel. Portia se nadechla a vyhrkla: “Chci se naučit všechny ty věci, které jsem se zatím nenaučila.”
Tak. To by mu mohlo stačit.

Komentáře (0)