Staré křivdy neznají čas

recenze

Když jsem tuhle knížku začala číst, čekala jsem klasickou krimi s klasickou zápletkou. Nějaká ta vražda, namachrovaný policista, testy DNA a pachatel. Velký omyl, přátelé! Ve hře jsou staré křivdy, holocaust, závist a…kakao. Proč kakao? Přečtěte si knihu, rozhodně to stojí za to.

Kousek od centra Prahy, v Divoké Šárce je nalezena mrtvola padesátileté ženy. O týden dříve tam byla zavražděna i mladá dívka. Souvisí spolu tyto případy?

Soukromé očko (vlastně mi dochází, že netuším, jak se onen detektiv-vypravěč jmenuje) čirou náhodou žije s tiskovou mluvčí Policie a proto je nabíledni, že ho ten případ začne zajímat. O to víc, když ho kontaktuje rebecin Judita Bergerová s žádostí o pomoc. Jedna z mrtvých byla dcerou Helgy Strassmanové, členky židovské obce.

Z Izraele přijíždí exotická Jael, Helžina vnučka, aby zamotala roztěkanému detektivovi hlavu, ale hlavně se sama dopátrala pravdy. Neobejde se to bez návratů do minulosti a vzkříšení bolestných vzpomínek. Ve vyprávění všech zúčastněných ožívají postavy židovské rodiny Kleinů a jejich rádoby spasitelů Poštolkových, z knihy vystupují ruku v ruce bolest, strach a utrpení.

Já, jakožto blázen do veškerých informací, knih i filmů o holocaustu jsem si rozhodně přišla na své. Konečně jsem pochopila, co to byla arizace, k čemu a komu vlastně sloužily Norimberské zákony. A jakožto dítě sedmdesátek to stejně nikdy plně nepochopím, tu zášť a nenávist, která dokáže přetrvat až do 21. století.

Komentáře (0)