Sparrow vol. 2

recenze

Hunter pochází z bohatého rodu Fitzpatriků, a tak v životě nemusí hnout ani prstem. Navíc mu nechybí ani úžasný vzhled a přirozený šarm, a tak se svým volným časem nakládá tak, že nakládá každý den jinou. Občas i víc naráz. A občas se dokonce stane, že jeho orgie někdo natočí a vyvěsí na internet, z čehož tatíček Fitzpatrick radost nemá a rozhodne se jeho chování učinit přítrž. Aby Hunter zůstal právoplatným dědicem, musí vydržet šest měsíců v celibátu, chodit vzorně do práce, studovat, a to všechno pod dohledem panenské lučištnice Sailor Brennanové aka jeho nové „chůvy“.

Shenová prostě umí a ani tentokrát mě nezklamala. Příběh se dost podobá knize Sparrow a není divu. Sailor je totiž dcerou Sparrow a dostává se do dost podobné situace jako její matka před mnoha lety. Společné bydlení s na první pohled rozmazleným bohatým spratkem, kterého musí krotit a ještě od něj schytává posměšky na svůj vzhled a nedostatek zkušeností, se ji ze začátku jeví jako noční můra, ale je ochotná ji přetrpět, aby si splnila svůj sen.

Celá ta zápletka se Sailořinou touhou dostat se na olympiádu pro mě byla těžko uchopitelná. Celkově moc neholduju sportům, ale lučišnictví pro mě bylo oproti těm více obvyklým extrémně nezáživné. Rozhodně mi jako hlavní hrdinka byla v minulé knize byla sympatičtější Sparrow než její dcera Sailor v této. Hunter si mě ale ,získal od začátku. Jeho neomalené poznámky mě nečekaně pokaždé pobavily a když se autorka dostala víc do hloubky, bylo snadné si jej zamilovat.

Občas se v knize najdou pomalejší momenty a určitě bych knihu neoznačila za jednu z nejlepších od autorky, ale i tak to byla skvělá oddechovka, kterou můžu doporučit.

Komentáře (0)