Skrze kaleidoskop

recenze

„Věděl jsem, co dělat. Sebral jsem ze země klacek a začal kopat. Zasadil jsem se do země jako řepa do hlíny a tvář skryl v listí.“

Život často bývá skládán z jemných detailů, ze střípků, z Prchavých okamžiků. Anne Michaelsová ve své knize zachytila tyto okamžiky tří hlavních hrdinů, ač popis knihy cílí pouze na dva - Jákoba Beera a mladého profesora Bena. Obrovskou roli ale sehrává i jeden obrovský „střep“ Jákobova života, geolog Athos Roussos.

Nad motivy:
A) HLÍNA - co může být pro geologa důležitější, než země? Zkypřená hlína často vytane do pocitů, lze ji z dialogů cítit stejně tak dobře jako zahlédnout nerosty, které jsou Athovým zájmem. A vedle něj roste „z hlíny“ Jákob Beer.

B) KOŘENY - kořeny pevně zapuštěné i kořeny mělké, kořeny násilně vytržené, znovu zapuštěné nebo navrátivší do rodné zeminy. Hrdinové projdou nacisty ovládaným Polskem, válečným Řeckem, do náruče přijímající Kanadou. A každá krajina si nese svá úskalí, z nichž utkví v paměti nějaký okamžik. „Tak se vytratíte do nějaké melodie, prádelníku, možná nemocničního záznamu či dvou, a vyklouznete pryč, opuštění i těmi, kdo tvrdili, že vás mají nejraději.

C) VÁLKA - trauma odžité, přežité, generačně předané. Ústřední téma knihy, které ovšem opět funguje jako střepy v kaleidoskopu, výrazné červené střepy.
„Zatímco jsem se ukrýval v přepychu pokoje, strkali tisíce do pecí, jám, popelnic.“

Klady:
Autorčiny básnické promluvy vedou k obraznosti a roztříštěnosti oněch obrazů, do nichž je třeba pořádně se zadívat a pak třeba i uvidět.

Zápory:
Nevyváženost příběhu, ale každý geolog se musí prokutat i skrze náročnější terén. Mnohem horší je, když místo úchvatného nerostu naleznete spoustu překlepů. Ovšem zde je třeba vytknout práci editorskou, nikoliv autorčinu.

HODNOCENÍ
zůstávám na třech hvězdách. Rozladění přinesla jak nevyváženost některých částí, tak editorská práce. Avšak pokud vyznáváte meditativní literaturu, tak příběh Anne Michaelsové stojí za přečtení.

Komentáře (0)