Sklouzni se v dešti

recenze

Lenka měla svůj život srovnaný, krásnou a zdravou dceru a i po majetkové stránce ji život nadělil. Bohužel jak je to již pravidlem, všeho do času. Manžel si našel mladší partnerku a Lenka se musela odstěhovat, byť hypotéku na dům stále platí. Postupné odcizení s dcerou i poněkud složitější vtah s matkou jsou pak již na jednoho trochu moc a tak se plíživě dostaví deprese.
Hospitalizace v psychiatrické léčebně bylo vlastní rozhodnutí hlavní hrdinky a její představa bílé nemocnice, kde si odpočine a konečně se trochu vyspí bere rychle za své.
Ústavní léčba má svá pravidla a jedním z nich je paradoxně omezený pobyt na lůžku. Procitnutí Lenky ze své zkreslené představy dále boří ne zcela kompetentní vedení skupinové terapie, či ostatních aktivit, které jsou pro obyvatele ústavu povinné.
Příběh je psán se skvěle ironickým nadhledem a již velmi záhy si říkáte, zda Lenka na uzavřené oddělení skutečně patří.
Vzhledem k tomu, že tuto nemilou zkušenost bohužel máme ve vlastní rodině, musím oponovat, že opakovaná hospitalizace je jevem častějším, než by se zdálo a jistě i než by si zúčastnění přáli.
Pokud ovšem narazíte na tak skvělého terapeuta jako Lenka, je téměř napůl vyhráno.
Kniha se čte sama a všem bych ji s klidem doporučila.
Jen rychlost a síla uzdravení bývá v reálu často složitější cesta.

Ve chvíli, kdy se zdálo, že zvládla odchod od nevěrného manžela, dělení majetku i neshody s pubertální dcerou, tehdy se se ní setkala poprvé. Přišla bez ohlášení, bez varování jí sevřela hrdlo úzkostí. DEPRESE. Nedala se setřást, ... více

Komentáře (0)