Se Sovětským svazem ... a přesto ne

recenze

Když se před dvěma měsíci moje sestra zmínila o této knize, našla jsem si ji v knihovně a půjčila si ji. Podle obsahu jsem na ni neměla zrovna chuť, tak jsem ji dala ke knihám, které čekají na přečtení. Asi po 14ti dnech jsem po ní sáhla a dobře jsem udělala. Kniha mě chytila hned od začátku.
Jelikož jsem tzv. Husákovo dítě, jak se zpívá v jedné písničce, tak vím, o čem autor psal. Lépe řečeno, myslela jsem si, že to vím.
Že jsem informovaná jen okrajově, jsem věděla hned od začátku knihy, jejíž začátek děje začíná počátkem 30. let 20. století totálním hladem, zimou a bojem na život a na smrt. Pojídání všeho, co má dvě nebo čtyři nohy, už to vám popisuje ten katastrofální život v tehdejší SSSR.
O Andreji Čikatilovi, ruském vrahovi dětí, jsem pár článků přečetla, takže zhruba vím, kdo to byl. Podle něj také byl napsán tento příběh, který je vsazen na Ukrajinu a do ruského Uralu. Přesto není Andrej hlavní postavou příběhu. Tou je člen MGB, oddaný stalinista Lev Děmidov, který ač krutý a nesmlouvavý vůči nepříteli režimu, má v sobě dost odvahy na to, aby se postavil všem, kteří chtějí vraždy dětí zamést pod koberec. S tím mu pomáhá jeho žena Raisa, která měla zpočátku nedůvěru ke svému manželovi a se vším se svěřovala svému příteli Ivanovi, ze kterého se vyklubal zrádce a donašeč. Jakmile přišla na to, že Lev je ten, komu by měla důvěřovat, spojí své síly a jdou společně do boje proti všem, včetně proti Vasilijovi, který chce Lva za každou cenu odstranit a dostat tak jeho místo ve vedení MGB. Že má v každém příběhu vítězit dobro nad zlem, to je jasné. Ale je tomu v této knize skutečně tak???
Ve škole nám vtloukali do hlavy, že Sovětský svaz je ten nejlepší přítel a tudíž nepřítel kapitalismu. Věřila jsem jim asi to svých 18ti let, tedy do doby, než přišla sametová revoluce. Rodiče samozřejmě věděli své a chtěli, abych na to přišla sama. A naštěstí se stalo. A po přečtení této knihy jsem se utvrdila v tom, že život v SSSR nebyl skutečně žádná výhra v loterii.
Jsem moc ráda, že jsem po této knize sáhla a přímo ji zhltala od začátku do konce. Ano, má své slabší stránky, ale skutečná krutost tohoto příběhu je nepopsatelná. Podruhé už bych ji číst nechtěla a film bych taky nechtěla vidět. To máte jako u nás příběh Lidice. Film je krutý, ale krásně zpracovaný. Vždy, co je napsáno nebo natočeno podle skutečných událostí, je aspoň u mně na jedno přečtení nebo na jedno podívání.
I přesto vám všem tuto knihu vřele doporučuji.

Komentáře (0)