Requiem za Evropu

recenze

Znavená Evropa umírá (2000) / Lector

Chiliastické a eschatologické literatury bylo napsáno nespočetně. Je to téma staré přinejmenším dva tisíce let. Po většinu této doby si s sebou neslo náboženský rozměr, z něhož se také zrodilo.
Dvacáté století mu více než časy předešlé vtisklo rozměr sekulární, byť se zpětně zrodily vize, které lze označit za slušné fantasmagorie.
Je to téma fascinující a odhlédneme-li od úvah vztahujících je k Bibli, lze najít jednoduché vysvětlení v tom smyslu, že smrt na člověka vždy působila uhrančivě, bez ohledu na to, zda jde o smrt jednotlivce či skon lidstva.
Literatura věnovaná soumraku lidstva či civilizace, v našem kulturním okruhu rozuměno civilizace euroatlantické, má široký rozptyl zahrnující příručky na přežití v duchu výcviku jednotek Seals až filozofické traktáty usilující o mravní obrodu.
Prof. Funda je religionistou a filozofem, z čehož vyplývá, že jeho „umírající Evropa“ má blíže k pólu druhému. Jak sám však v úvodu své knihy zdůrazňuje, nedomnívá se, že by se zániku naší civilizace podařilo uniknout, natož pak, aby tento zánik mohla odvrátit filozofická a mravní obroda.
„Znavená Evropa umírá“ je filozofickým esejem hledajícím podstatu evropanství a zároveň ilustrujícím to, jak se Evropa o tuto podstatu sama připravila a vydala se vstříc svému zániku.
Esej je poskládán ze čtyř kapitol. První z nich v podstatě vysvětluje okolnosti jeho vzniku a jeho smysl. Druhá, nejobsáhlejší, část je věnována charakteristice pilířů, na nichž byla postavena Evropa. Třetí kapitola rozebírá postmodernismus a jeho neblahý vliv na erozi výše zmíněných pilířů. Konečně, závěrečná část přináší úvahy o zániku euroatlantické civilizace a v podstatě jakési vyrovnání se s touto neodvratnou skutečností.
Nutno podotknout, že, i když autor se věnuje velmi pochmurnému tématu, neupadá do patosu, ale zůstává racionálně chladný. Jeho cílem není burcovat a nabádat k mravnosti, jeho cílem je popsat jednu etapu lidských dějin, jak ji vnímá on.
Výchozím bodem eseje je úvaha o tom, že duchovní prostředí Evropy je postaveno na kameni vylámaném ve čtyřech lomech, jimiž jsou náboženství starého Izraele, antika, křesťanství a sekulární evropský humanismus zrozený v průběhu osvícenectví. Z tohoto kamene bylo vztyčeno šest pomyslných pilířů evropanství: odpovědnost, humanita, svoboda, racionalita, exaktnost a tolerance.
Všem šesti jsou věnována zamyšlení nad jejich původem a významem pro náš život. Všechna z nich jsou velmi plodná, zajímavá a aktuální.
Z nich však, dle mého soudu, vynikají dvě: odpovědnost a svoboda. Odpovědnost vychází ze starozákonní odpovědnosti vůči Bohu, která jde ruku v ruce s odpovědností vůči okolnímu světu. Odpovědnost byla člověku dána, tu si člověk nevybral. Tím, že byl obdařen rozumem, byl povinován i odpovědností. Povinnost se odvíjí z řádu kosmu, v němž má vše své pevné místo. Má mnoho forem, a přestože mnozí z nás vnímají jen její explicitní podoby zformulované např. zákony, má mnoho implicitních podob, které, naštěstí, ve většině z nás krystalizují v onom vnitřním imperativu „to se nedělá“.
Odpovědnost a povinnost mají svůj „protiklad“ ve svobodě, té sladké svobodě. Svoboda, respektive idea svobody, je to, co změnilo Evropu k nepoznání během posledních dvou set padesáti let. Bohužel je to také to, co Evropané nedokázali v cestě za svoji svobodou dopřát jiným (severoamerickým indiánům či africkým černochům). „Dějiny Evropy jsou dějinami bojů za svobodu i dějinami potlačování svobody“, říká Funda. V úvahách o svobodě jsou možná důležitější než svoboda sama meze svobody. V tomto smyslu je svoboda každého z nás podmíněna třemi faktory: 1) že svobodně mohu volit jen mezi možnostmi, které jsou, 2) že svobody si mohu vzít jen tolik, kolik jí unesu a 3) že hranice mé svobody jsou dány nárokem svobody druhých.
Nadcházející zánik naši civilizace vidí Funda jako neodvratný, neboť dochází k erozi všech šesti pilířů. Erozi, kterou jsme si přivodili sami. Jedním z erozních činitelů je postmoderna, jako zdroj bezbřehého relativismu, pluralismu a neodpovědnosti. Jedním z důsledků postmoderny je devalvace svobody. Ta je vytržena z kontextu, je povýšena na absolutní hodnotu a je striktně individualizována. Heslem dneška se stává „Já a moje osobní svoboda“.
Funda rekapituluje důvody, proč v současném vývoji vidí zánik Evropy. Mezi těmito důvody jsou ztráta společné vize, ztráta konsensu a demokracie, vysoké náklady na udržování stavu věcí, vysoká složitost – komplexita – systému a vyčerpanost a únava. Tyto příčiny jsou pak umocněny jevy, jako je migrace, jejíž charakteristika, podaná autorem před patnácti lety, až nepříjemně věrně předvídá to, co se děje nyní.
Zánik Evropy je proces neodvratný. Každý mu čelí svým způsobem. Funda vidí útěchu ve filozofii a o tuto útěchu se čtenářem podělil.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---