RECENZE: Temné léto - Další retro boj dětí se zlem

recenze

Dan Simmons je zavedený autor, známý zejména pro dnes již naprosto kultovní sci-fi space operu Hyperion. V Temném létě se s lehkým závanem nostalgie vrací do dětství a servíruje čtenáři docela jiný zážitek. Takový, jaký spadá do hororového žánru. Temné léto je už dle anotace a úvodního doporučení Stephena Kinga knihou, jež má atmosférou a pojetím zdaleka nejvíc připomínat děsuplné To, či populární seriál Stranger Things. Je to však pravda? Povedlo se spisovateli na žánrovou špičku dosáhnout, či se jí alespoň přiblížit?

Dobrých, čistých hororů je na současném knižním trhu skoro jako šafránu (i král hororového žánru; Stephen King zabrousil s románem Růženky spíše k postapokalyptické fantasy). V záplavě detektivek a thrillerů se ovšem loni našlo pár vyložených hororových perel, mezi něž můžeme kupříkladu započítat upírský krvák Trajekt od Matse Strandberga, či výbornou povídkovou sbírku Hleď, prázdnota od Philipa Fracassiho. Tyto knihy byly opravdu podařené, ovšem ocitl se mezi nimi i nebroušený diamant, na který se v dnešní recenzi podívám pěkně zblízka.

Ano, je jím nové vydání Temného léta, retro hororu, jehož děj je zasazen do amerického městečka Elm Heaven ve státě Illinois počátkem šedesátých let. Centrem záhad je zde zastaralá, obludně velká škola, jejíž žáci v ní prožívají poslední školní dny. Po letních prázdninách se bude zavírat. Kdosi, nebo cosi však během léta školu obývá a chystá něco nekalého. A je na hrdinech knihy, aby se všemu dostali na kloub a odhalili zlo, které na svou příležitost čeká déle, než by kdokoli čekal. Tyhle prázdniny nebudou nijak příjemné... Tak by se dal v kostce nastínit příběh.

Výraznou doménou v úvodníku zmíněných děl, která významným způsobem formovala a formují žánrovou popkulturu, je zaměření se na dětské hlavní hrdiny. Jejich výsadní role v dobrém hororu, kde se vyskytují nadpřirozené jevy, je zřejmá; děti jsou zkrátka schopné díky mnohem citlivější a tvárnější fantazii vnímat něco, co dospělí ne. A právě toto je patrné i u Temného léta.

Důležitý je také důraz na to, že ne všechno zlo konají příšery. Ten je v hororu, kterému sice chybí hlavní děsivý záporný protagonista (jako třeba tančící klaun Pennywise), ale rozhodně není skoupý na záporáky vedlejší, ať už nadpřirozené, nebo veskrze lidské, velmi značně patrný.

Přesto je původ zla nadpřirozený, a tak se temným silám, ohrožujícím už dlouhá léta americké maloměsto postaví parta různorodých přátel. Stojí za to zmínit, že Simmonsovi se podařilo pojmout dětské postavy sice rozmanitě a zajímavě (žádná z nich není tuctová a vy se tak s nimi snáze sžijete a budete jim při čtení držet palce), ale přesto je trochu problém v jejich uvěřitelnosti. Na to, že jde o malé děti působí některé charaktery možná moc chytře a vyspěle.

Neubráním se srovnání s již zmíněnou legendou To, v níž jsou ústřední postavy vykresleny mnohem lépe a uvěřitelněji, nicméně je třeba brát v úvahu rozsah knih (Temné léto je přece jen podstatně kratší a obsahuje méně dějových linek) a také fakt, že King je jako spisovatel nebývale empatický, čemuž se dokáže přiblížit málokdo.

Za vyzdvihnutí stojí zejména množství a nápaditost jednotlivých monster (přestože autor mohl trochu víc sáhnout do egyptské mytologie, z níž místy vychází), poutavě vykreslené a nečernobílé postavy, nepředvídatelnost a hlavně něco, co je celou knihou prodchnuté už od první kapitoly: pohlcující a temná atmosféra s letmými náznaky, které dají čtenáři dokonalý smysl až v závěru, kdy je příběhová mozaika kompletní.

Příjemným bonusem je pak autorův doslov, kde osvětluje mnohé reálie a také, co z jeho dětství se do samotné knihy promítlo. Bere si také na paškál rozdíl mezi dospíváním tehdy, ve volnosti let šedesátých, a teď. Některé myšlenky jsou rozhodně zajímavé a zasazují předešlý děj (nebo alespoň celou řadu jeho aspektů) do kontextu.

Pokud jste fanouškem kvalitního hororu s prvky nadpřirozena, je Temné léto přesně pro vás. Nechybí mu perfektně, pozvolně budovaná gradace, jež spolu s pečlivě vystavěným historickým pozadím všeho zla v městečku Elm Heaven vyvrcholí v epicky děsivém finále, které by byla skutečně radost vidět ve filmu. Doporučení na přebalu nelhalo. Dan Simmons skutečně píše jako rozzuřený anděl.

80%

Tomáš Lesk

Komentáře (0)