Recenze knihy – Sedláková, R. Výzkum médií: Nejužívanější metody a techniky

recenze

Mgr. Renáta Sedláková, Ph.D. v současnosti (2020) působí při projektu Sinofon na Katedře asijských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na oborovou metodologii mediálních studií, výzkum příjemců mediálních obsahů a na výzkum mediálních reprezentací, především menšin a marginalizovaných skupin.
V publikaci Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky se autorka zabývá komplexním představením výzkumu. Ve třech základních částech se věnuje jeho přípravě, dále samotnými metodami sběru dat a analýzy a na konci se krátce zaměřuje i samotnou publikaci vzniklé práce.
V první části se věnuje vymezení základních pojmů výzkumných metod. Podrobněji pak vysvětluje přípravu výzkumného záměru. Provádí čtenáře přípravou i výběrem tématu jeho práce a představuje klíčové objekty výzkumu, které se využívají (jako výzkumné jednotky, vzorky atp.). Nezapomíná ani na problematiku vytváření hypotéz. Tímto postupem provede čtenáře komplexní přípravou výzkumu od vytvoření tématu, jeho definováním a ujasněním si cílů práce, čímž ho uvede do hlavní části knihy, která se zabývá samotnými metodami výzkumu.
Druhá část je zaměřena na nejužívanější metody výzkumu kvalitativního i kvantitativního charakteru. Zde je vidět značná převaha kvantitativních metod nad těmi kvalitativními. Ale to je s ohledem na povahu publikace a její zaměření k mediální analýze věc, která je naopak vítaná. Je tak zajištěno držení se tematické linie a nedochází k přebytečnému zahlcení metodami, které se v kontextu mediálních analýz běžně nepoužívají.
Zásadním kladem této práce je přehledné a přesné vysvětlení zmíněných metod. Popis je nejen správně logicky členěn, ale je navíc doplněn o konkrétní (a poměrně podrobné) příklady z praxe. Tento postup odráží nejen autorky odbornost a znalosti, ale i dlouholeté pedagogické zkušenosti. Současně je jasně vidět dobré uspořádání textu jako takového, aby na sebe představované metody a techniky logicky navazovaly a došlo tak k jejich porozumění. To výrazně přispívá k pochopení vykládaného textu.
V poslední části se autorka krátce zmiňuje i o problematice samotného publikování již hotového výzkumu, a to od jeho dokončení, kontroly, recenzování až k samotné publikaci. Nabízí tak praktického rádce a průvodce na cestu k publikování závěrů výzkumu.
Celkově pak kniha působí velmi dobrým dojmem. Je přehledná a obsahuje nejen základní představení nejužívanějších metod a technik výzkumu, ale současně je plná praktických rad a příkladů vycházejících z praxe reálných výzkumů. Současně je zde viditelné využití vlastních zkušeností autorky, se kterými se se čtenářem dělí o své znalosti nabyté během let vlastních výzkumů.
Velkým plusem je užitá stylistika, kdy je celá kniha nejen srozumitelná, ale hlavně s ohledem na svůj obsah velmi čtivá a zajímavá. Nejedná se tak o pouhý výčet metod a jejich postupů ke zdolání výzkumného problému. Nabízí též různé návody, jakým způsobem vybrat téma a jak zajistit jeho konečné smysluplné využití. Proto neaspiruje jen na obyčejnou učebnici základní metodiky, ale může být praktickým rádcem, ke kterému se může čtenář vždy vrátit a ujasnit si problémy vlastního výzkumu a budoucí publikace.
Budoucí výzkumník se zde dozví nejen základní technické údaje různých metod, ale je seznámen i se sestavováním nástrojů pro sběr dat. Důraz je kladen i na etiku výzkumu a je jí věnováno dostatek prostoru, aby se čtenář v budoucnu nedostal za její mez nevědomky.
Výše chválená detailnost je však i v určitou chvíli nevýhodou této knihy. S ohledem na velmi podrobné a důkladné prezentace všech popisovaných oblastí, může být někdy nutné vytvořit si obecný, krátký a přehledný výpis toho, o čem daná kapitola je, aby pak byla lépe využitelná. V některých publikacích je možné takový výpis najít na konci každé kapitoly, a i zde by byl značným přínosem. Se shrnutím každé kapitoly by byla kniha mnohem vhodnější v době, kdy čtenář potřebuje jen rychlé ujištění a nemá čas informace dlouze vyhledávat.

Komentáře (0)