Řečeno krátce

recenze

Přece v jednoduchosti je ta největší možná síla. Proč používat složitá slova, když podstatou bývá pouze a jen jejich kořen. Omáčku umí přeci udělat každý a nic náročného to není, a pak se pravda vytrácí v jednotlivých řádcích.

Vina, trest a spravedlnost. Tři formule, bez kterých by život nemohl existovat. V patnácti krátkých vyprávěních se neustále prolínají, aby nakonec zvítězili na plné čáře. Nejdelší z nich, která nese i název celé knihy, líčí o „boháči“, který byl chladnokrevně zastřelen. Není to smutné? A zasloužil si takový konec?

Překvapivé je vyústění většiny povídek, které vás vezmou nejen do doktorského prostředí, ale i do všedních starostí každého z nás, od milostných hrátek po poslední cestu jednotlivce. Zajímavé jsou především příběhy o dámě z řeky, dračici a nedračici či o syndromu zelených vdov.

Velký plus spatřuji v délce a stylu vypravování, který není nikterak náročný na pochopení. Na druhou stranu by si některé povídky zasloužily delší průběh a širší rozpracování jednotlivých postav, které se tam objevují. Takže nakonec Smrtící okamžik pravdy Romana Cílka vyznívá dosti průměrně a není tedy nijak překvapivě oceňován. Škoda!

*
Spánek je věda, říkají ti, kteří se tím někdy i napůl šarlatánky živí. A usínání – to už je prý rovnou téma pro doktorskou studii. Nuže dobrá, cosi na tom snad je: někdy ani člověk, unavený či utahaný málem k padnutí, ne a ne zabrat, hlavou se mu honí lecjaké myšlenky, převaluje se z boku na bok, toužebně přivolávaný spánek, ono osvobozující zastření mysli a odsunutí problémů, ne a ne se dostavit a plnit svou roli. Kam ale s těmihle trampotami na nadporučíka Karla Sudoměřského! Byl ještě mladý, cítil být se tělesně i duševně zcela v pořádku a testy, jimiž prošel, tomu odpovídaly, psychiatry, psychology a léčitele tudíž zdravě podceňoval, takže si před spaním vždycky jen tak trochu zapřemýšlel o věcech pokud možno příjemných a usnul pak a spal až do svěžího probuzení…
*

Moje druhá kniha od autora, který prostě umí psát poutavě. A to je jedno, jestli se jedná o normální prózu požitkovou nebo naopak o nějaké vážnější a serióznější téma. Nemám v lásce povídky, protože je vlastně nic moc nespojuje, žádný ucelený příběh; ale zde jsem jednotlivé příběhy četl s radostí a naprostým oddychem. Kdo se nechá taky zavraždit pod slunečníkem?

Komentáře (0)