Řasnatci očima řasnatce

recenze

Slovo řasnatec jsem poprvé uslyšel z úst mé kolegyně v práci, když mě pozdravila: "Ahoj řasnatče!" Vůbec jsem netušil, proč mě tak zvláštně nazvala a tak jsem se od ní nechal poučit o románu Řasnatci, o kterém jsem do té doby neměl tušení. Knížku jsem si od ní samozřejmě půjčil, abych se o sobě taky něco dozvěděl. :-) Sebekriticky musím přiznat, že jsem se v tomto literárním dílé částečně poznal, a to nejen dle fyziognomických znaků (řasy mám opravdu extrémně výrazné). Hlavně musím ocenit, že je tento román napsaný výtečně, moc dobře se to čte a nechybí ani napětí a pár nečekaných zvratů v ději. A ženský způsob myšlení je také pospaný precízně. Ženy si to asi neuvědomují, ale do nás mužů, kteří vypadáme nadprůměrně dobře (proč se podceňovat, skromnost není na místě) se opravdu zamilovávají bezhlavě a úplně ztrácejí rozum. Pokud se ženská zamiluje, tak je opravdu ochotna svého pana Božského finančně podporovat, tolerovat mu alkoholismus, drogy, milenky atd. atd. Princip milostného vzplanutí je u žen opravdu založen na vizuální stránce, rozhoduje skutečně jen náš obličej a naše postava. Hlavní hrdinka Jana správně v románu říká něco ve smyslu, že obyčejné nebo neatraktivní muže prakticky nevnímá, jsou pro ni neviditelní. Když ji některý z neatraktivních mužů osloví, tak se s ním nebaví a za chvíli na tu trapnou a nepříjemou příhodu zapomene. A tak to je i ve skutečném životě. Znám několik celoživotních paniců a všichny a u všech je jasné, proč je trápí staropanictví, všichni mají nějakou estetickou obličejovou vadu a jejich postava většinou taky není právě atletická (buď jsou moc hubení, nebo tlustí). Nalejme si čistého vína, ženy si vybírají partnery jen na základě toho, jako vypadají, a v tom je kniha naprosto pravdivá. Samozřejmě autorka tak trochu pálí do vlastních řad, protože odhaluje, že ženy jsou ve skutečnosti docela povrchní, když najdou svého krasavce, jsou pak schopny snášet jakékoliv příkoří, od finančních prolbémů přes nevěry až po domácí násilí. Řasnatci vlastně nemohou za to, že jsou promiskutní, vždyť všechny osoby ženského pohlaví se jim sami podbízejí. Každý chlap s dobrým obličejem, mezi které se také počítám, moc dobře ví, jak nám ženy samy skáčou do postele, aniž by nás nějak bíže poznaly. Ženě stačí, když si nás změří od hlavy k patě a během pár vteřin už je rozhodnuto, jestli nám dotačná podlehne, nebo ne. Prostě co se týče navazování vztahů, fungují ženy od dob pravěku velmi jednoduše, hledají toho nejzdravějšího, nejkrásnějšího a taky nejkrutějšího samce, protože krutost byla potřeba k přežití po většinu lidské evolce. Román Řasnatci je velmi pravdivá ukázka ženského myšlení, ať se to někomu líbí, nebo ne.

Komentáře (0)