Psychologova deviace

recenze

Zpovědník vrahů (2012) / herdekfilek (1155 views)
Psychologova deviace
Člověk do sebe musí být příliš nízce zamilován, aby
mohl bezostyšně psát o vlastní osobě. [F. M. Dostojevskij; Výrostek]


Každý lidský život by si zasloužil svou autobiografii, přinejhorším alespoň biografii, pokud její součástí musí být i propadání z českého jazyku. Bylo by pěkné, kdyby se zákonem zavedla povinnost, sednout si na sklonku života nad psací stroj a silou doslova bivojí ty své životní peripetie pro svět uchovat. Jistě by se lidstvo dopátralo smyslu všeho okolo, kdyby mu bylo dovoleno se kultivovaně vykecat a pak teprve ulehnout do urny. Jak by se psaly recenze na Járu Pecha, Frantu Kapra nebo Slavomila Hubálka. Aha, Hubálek, ten si autobiografii střihnul i bez vládního nařízení, tedy se do něho pusťme.

Slavomil Hubálek je zpovědník vrahů, jak sám v titulu knihy přiznává, což je v řeči marketingu této knihy profese zcela prostá - psycholog.

Definice psychologa: Psycholog je člověk, který se snaží vnořit do druhého člověka a pochopit jeho vnitřek a tím i venek. Což zní podobně jako profese speleologa, jen s tím rozdílem, že místo čelní baterky si bere s sebou Freuda a místo holinek trpělivost skalního masivu. Blbé, že speleolog s baterkou spíše nezabloudí, psycholog s Freudem spíše zabloudí.

Počátek kariéry pojal Slavomil Hubálek velmi odvážně, nutno dodat, že i nechtěně. Ocitnul se v Horních Beřkovicích a hned na půdě sexuologického oddělení, kde se různým chomýtáním (aha?) o mřížoví rozkládal životem kdejaký nemrava našeho národu. Jak napsala MfDnes, začal Hubálek devianty učit onanii, ač to Hubálek uvedl spíše jako vtipnou příhodu z natáčení, nežli jako faktickou informaci.

Definice deviace: Deviace je vybočením z normy. V přírodě vede deviace k vývoji, v sexuálním světě lidstva k uvěznění. Když se na problém zahledíme pragmaticky, jedná se svým způsobem o ten samý
výsledek.

Slavomil Hubálek prochází knihou jako Mirek Dušín životem. Směle nezávadný, spravedlivý, nezkorumpovatelný a mírně rozlazený ze směru, kterým se vydala naše smutně posthumanistická společnost, kde když se do někoho kope, bere se to téměř jako pomoc bližnímu. Slavomil Hubálek není žádné rachitické Dlouhé Bidlo a na bezpráví se kouká s nevolí, a pokud může, zastůně svou osobností na to správné místo, aby se bezpráví přestalo dít. Jak sám v knize tvrdí. Nakolik je toto tvrzení pravdivé, ví jen on sám.

Forma vyprávění je velmi čtivá, autor vás nebude unavovat odbornou řečí o zmateném vědním odvětví s názvem psychologie, ale rozhovoří se o různých pikantnostech, které měl tu čest ve své kariéře potkat.

Nemilou součástí knihy je jistá forma drbavosti, kterou Slavomil Hubálek do spisu, sice inteligentně, ale přeci implementoval. Předpokládejme, že kauzou Rath spolu s polovinou frustrovaného národu žil i on sám, ale činit o této kauze zápisy ve vlastním životopisu? Zajímavý nápad, ale značně krátkozraký. Život politika je životem jepice. Chvíli se o něm ví, aby upadl nenávratně do absolutního zapomnění. A stejné to bude s mistrem Rathem. Národ zapomene a Rath pak bude Hubálkovi v životopisu překážet. Čtenáři za pár let budou zoufale brousit po Wikipedii a hledat jméno onoho politika, aby vůbec zvěděli, co že to bylo za monstrum, že mělo tu moc, dostat se až do životní zpovědi mistra Hubálka.

Úvodní citát od Dostojevského mě elegantně svádí k myšlence, proč sepsal Hubálek své paměti? Bylo jich třeba, když se svým způsobem jednalo jen o jakési rozšířenější veselé historky z natáčení? Téměř jediným posláním knihy je sdělení, že korupce není z těch nejlepších řešení pro život. Člověk si vydělá, proti tomu nic, ale vydělává si takovým způsobem, jako by si sedl před výfuk a nechal se fénovat zplodinami. Černá průtrž peněz, která úplatkáři i úplatnému pomohou, ale zbytek společnosti tím byl ponořen do deprese z toho, že kapitalistické rovné příležitosti, kde každý má stejnou příležitost přežít, jako ostatní, se rázně pokřivily. Nejlépe do kruhu, aby z nich nebylo cesty ven. Ale toto poselství by knize nemělo stačit.

Slavomil Hubálek je moudrý, vtipný a spravedlivý muž. Jak o sobě píše. A takoví muži už se teď nenosí, ač je to škoda nesmírná.

Komentáře (3)

kniha Zpovědník vrahů recenze

WEIL
23.12.2012

Jinak mi postřehy ze života a profilů osobností od S. Hubálka vyhovují.
Jeho názory jsou mi blízké.

WEIL
23.12.2012

F.M. Dostojevský začíná dokonce několik svých knih myšlenkou, že ní žádný literát, takže to povypravuje tak, jak mu to přišlo na um. (Zápisky z mrtvého domu, Výrostek, či Idiot). To není falešná skromnost, to je vědomí, že i on cítí svou nedostatečnost sdělit přes své veledílo vše, jak by chtěl.

kní
22.12.2012

ale nosí (jen reklamní agentury na jejich propagaci nedostávají od nikoho zakázky - musíme si je vyhledávat samostatně)...