Průměrná detektivka
recenze
Dítě číslo 44 (2009)
/ Lincolnka
Děj knihy se odehrává v SSSR v 60. letech. Ocitáme se v místě, ve kterém platí, že společnost má vždy přednost před jedincem a v době, která toto pravidlo vyžaduje pomocí teroru. Hlavní hrdina, Lev, čtenáři pomáhá pochopit, proč na tomto místě lidé dobrovolně žili. Strach a víra. Víra, že tehdejší teror přinese lepší budoucnost.
Druhá rovina knihy se dotýká řešení případů vražd dětí. Čtenáři, kteří čtou detektivky a thrillery, zaručeně ocení, že k nalezení sériového vraha, najednou není potřeba vybavená laboratoř, nadprůměrně chytrý patolog, soudní psycholog a detektiv alkoholik. Plusem této knihy je fakt, že vraždy se tu vlastně neřeší a stejně je celá kniha o nich. Vzhledem ke skutečnosti, kolik kriminálek a thrillerů mám již přečtených, stalo se toto vyšetřování příjemnou změnou. Na druhou stranu bylo celkem lehké odhadnout, kdo vraždí již po dvou nebo třech kapitolách. Odhalení totožnosti vraha mi však nevadí (Zlobu od C. Cartera, ve které bylo sice odhalení totožnosti vraha záměrně, považuji za jednu z nejlepších detektivek, které jsem četla). Vadila mi však skutečnost, že jakmile si potvrdíte, kdo je vrah, hned začnete tušit i prostý motiv, který se na konci knihy potvrdí.
Kniha neobsahuje kvalitní kriminální zápletku, pokud bych ji hodnotila jako detektivku, získala by 50 %. Jako čistý popis tehdejší doby a její atmosféry bych knihu ohodnotila 90 %. Z tohoto důvodu hodnotím knihu mezi 70 až 80 %.