Příliš řídká tkanina z modré nitě

recenze

Hledání modré (2016) / Epes
Příliš řídká tkanina z modré nitě
Příběh dívky Kiry, která s spolu se vzácným odstínem modré nalézá i pravdu o své komunitě, bohužel v mnohém promarňuje svůj potenciál.
Předně je sporné tvrdit, že se jedná o "pokračování autorčina bestselleru" z roku 1993, jak je uvedeno na přebalu knihy. Hledání modré se odehrává v jiném světě, jde o jiný příběh, jiné postavy - společný zůstává motiv nesvobody, manipulace a útlaku pro "společenské dobro". Hledání modré ale tuto ideovou linku od doby vydání Dárce nikam dále neposouvá; je škoda, že autorka setrvává u "již jednou odvyprávěného příběhu".
Dále mě mrzí, že autorka nedostatečně propracovala psychologii postav, takže ty nemají šanci na uvěřitelný přerod. Ten se fakticky odehraje v posledních 30 stranách textu, což je chtě nechtě na příliš malé ploše (zatímco předchozí pasáže jsou věnovány - čtivě, ale z hlediska poselství knihy méně důležitě - popisu života v komunitě). Pokud je Kira, podle dvouslabičnosti svého jména, představitelkou druhé generace, musela by se její předchozí výchova a společenská indoktrinace nutně dostat do konfliktu s náhle objeveným otcem a jeho verzí pravdy. Přijmout ji by znamenalo pro hrdinku svést vnitřní boj, čehož bohužel nejsme v textu svědky.
Prozření, že v nesvobodě se má Kira vlastně dobře, takže odmítnout své výdobytky (jídlo, střecha nad hlavou, čistá voda) na úkor nejisté svobody, představuje hluboké dilema, ale zůstává zastřené a dětský čtenář ho pravděpodobně sám nikdy nerozkryje.
Kriticky tak musím poznamenat, že autorka nedostatečně využila rozsah textu - ten, alespoň v českém vydání, působí poněkud nastavovaně, když každá kapitola začíná na nové stránce, takže kniha je proložena spoustou prázdných míst. Přitom, jak jsem popsal výše, zbývá nevyužitý prostor k vývoji postav.
Na konec jedna drobnost na adresu překladatelky - jméno "Matt" se při oslovování v 5. pádě stává dvojslabičným "Matte", čímž se porušuje integrita příslušnosti chlapce k "mnrňatům". Překladatelka se mohla s tímto problémem vypořádat použitím nesklonného jména (jako např. "Jo").
Celkově je příběh čtivý, ale za šest let od Dárce bych očekával, že se autorka posune o kus dále a její text bude s to vyvolat větší pocit naléhavosti zamyslet se nad daností našeho společenského uspořádání. Modrou barvu se tak v příběhu nepodařilo autorce uspokojivě utkat.

Komentáře (0)

kniha Hledání modré recenze