Příběh Bílé Masajky pokračuje...

recenze

Afrika, má láska (2012) / katttkaa
Afrika, má láska

Afrika,
má láska je další knihou Corinne Hofmannové, která je známa
především pro svou prvotinu Bílá Masajka. Afrika, má láska je
již několikátým pokračováním autentického příběhu o jejích
cestách po Africe. Příběh Corinne Hofmannové začal před více
než 20 lety, kdy se při cestách po Keni zamilovala do masaje
Lketingi. Ze
začátku vše vypadalo nadějně, narodila se jim dcera Napirai, ale
od té doby šlo všechno z kopce. Nakonec po čtyřech letech se
Corinne rozhodla utéct z Afriky zpět do Švýcarska.
V dalších pokračováních autobiografie popisovala autorka své
nové začátky po návratu do Švýcarska i to, jak se po 14 letech
do Keni znovu vrátila. 

Tato
kniha nás posouvá v čase opět dál. Corinne má již dospělou
dceru, s kterou žije ve Švýcarsku. Její touha opět vidět Afriku
a především Keňu je velká. Když objeví inzerát na treking po
Namibii, neváhá a přihlásí se na něj. Tím odstartuje další
putování po Africe. Po trekingu se Corinne vrací zpět domů, ale
už s myšlenkou, že se musí opět vrátit do Keni. Nejraději by
jela se svoji dcerou Napirai, aby se mohla opět vidět s otcem a s
ostatními příbuznými. Její dcera se ale na cestu za kořeny
ještě necítí. 

Corinne
se tedy vydá do Keni zatím sama, v doprovodu známých, aby mohla
opět načerpat nějaké zážitky a sepsat novou knihu. Zde začíná
velmi poutavé, i když místy dosti smutné vyprávění a osudy
lidí, žijící ve slumech. Mně osobně kapitoly ze slumů v
Nairobi zasáhly nejvíc. Čtenář si zde přečte několik velmi
smutných osudů a uvědomí si, jaké máme štěstí, že jsme se
narodili jinde. Pozitivní je ovšem, že se život i tam začíná
zlepšovat, díky nápadům dobročinných organizací, které jen
slepě nedávají peníze, ale snaží se místní naučit pěstovat
zeleninu, podnikat a zacházet s penězi. Někdy totiž stačí jen
tak málo, jako pytel hlíny a pár sazenic. Například svobodná
matka několika dětí může mít takto najednou zdroj potravin i
příjmů z jejich prodeje, což může vést i k tomu, že si otevře
obchod či restauraci. Může tak děti živit, poslat do škol a ty
pak mohou pokračovat v obchodě a ještě ho dále rozšířit. 

V
další části knihy se Corrina vrací do Keni znovu, tentokrát již
za doprovodu své dcery. Dojde k emotivním setkáním s celou
rodinou, s jejím otcem i babičkou. 

Knihu
doporučuji všem, kteří chtějí poznat Afriku se všemi krásami,
ale i s jejími vráskami. Je zde popsána příroda i skutečný
život v kmenech i v chudých částech měst. Mně nezaujal ani tak
osobní příběh autorky, jako popis prostředí a chování Afričanů. Samozřejmě kniha bude zajímavá i pro ty, kteří
četli některý z předešlých dílů. Znalost některého z
předchozích dílů ale není k přečtení knihy potřeba. 

Komentáře (0)

Přidat komentář