Potok stínů

recenze

Potok stínů (2013) / Lucka66 (357 views)
Potok stínů
Potok stínů je moje první knížka od Joy Fieldingové, i když na svém wishlistu mám hodně jejich knih, píše převážně psychologické thrillery s originálními náměty, takže něco přesně pro mě.
Pro Potok stínů jsem se rozhodla z toho důvodu, že jsem na něho slyšela velkou chválu, taky protože mě moc zaujala anotace a nádherná obálka která ve mě vzbuzuje něco..takového zlověstného. Určitě se mi naše obálka líbí více než originální.

Je pro mě těžké určit hlavního hrdinu. Téměř všichni tu totiž měli velmi důležitou úlohu, ale hlavní hrdinkou je nejspíš Valerie, která mi ale moc nesedla. Přišla mi dost usedlá, měla nepřiměřené reakce a nevím..prostě mi tam vadila.
Jennifer jsem si navzdory tomu tomu, za jakých okolností se ocitla s Valerií na výletě, oblíbila. Byla bezprostřední, se smyslem pro humor, což Valerii chybělo.
Nikki a jejího přítele který se jmenoval pokaždé jinak bylo velmi těžké pochopit. Vlastně, pokud nejste sériový vrazi, tak je asi nepochopíte. Jejich záliba v krvi mi moc dobře na žaludek nedělala. Navíc Nikki byla pořádně nesympatická i bez toho, že zabíjela lidi.

Od knihy jsem čekala trochu něco jiného. Čekala jsem, že hlavní zápletkou bude vraždící pár a masakr který způsobují. Jenže hlavní zápletkou byli spíše rodinné vztahy v téhle nesourodé skupince, než že by se nějak zabývali vraždami. To přijde až v samotném konci knihy.
Kniha tedy vypráví příběh Valerie a jejich přátel ale také snoubenky jejího budoucího ex-manžela. O tom je převážná část knihy, občas proložená nějakou nechutnou vraždou a něčím ze života vraždícího páru. Upřímně, jsem nečekala že autorka popíše vraždy tak naturalisticky. Občas se mi z toho zvedal žaludek ale knize to dodalo to pravé mrazení v zádech.
Příběh je postupně popisován z pohledu několika osob, z pohledu Nikki, Brianne, Valerie a Jennifer. Bylo to trochu zvláštní, autorka někdy skákala z osoby na osobu takovým způsobem, že jsem netušila jestli právě mluví Brianne nebo třeba Nikki.

Příběh nijak neběží, ubíhá celkem pomalu, na můj vkus až moc pomalu. Pořád jsem četla o tom, jak Velerii vadí že Jennifer je snoubenka jejího manžela ale jak na ní nechce být zlá a jak Jennifer se snaží ve své hlavě přetrpět tenhle výlet..a pořád jsem čekala na to něco, čím příběh vygraduje. A když to něco přišlo, jen jsem si zklamaně řekla: to je ono? Nejde o to že bych tam snad čekala víc krve nebo tak, ale závěr mi přišel jak z kýčovitého amerického filmu. Po příliš realisticky popsaných vraždách, mi konec přišel naprosto nereálný.

Určitě bych do knihy přidala více akce a ubrala psychologie postav, protože čeho je moc, toho je moc a po chvilce to začne čtenáře nudit a příběh se začíná táhnout. Znovu musím pochválit obálku, která vypadá opravdu skvěle. Kniha nebyla špatná, to vůbec ne, příběh mě bavil ale..něco mi tam chybělo. Tak doufám, že moje další zkušenost s Joy Fieldingovou bude už na pět hvězd :)

Komentáře (0)

kniha Potok stínů recenze