Polydštění na lidstvo

recenze

Malé kompendium křesťanských dějin (2012) / herdekfilek

Křesťanství je veskrze lidský výmysl. Ježíš Kristus
neměl v úmyslu stvořit monstrum, ale pokračovatele své nebývalé lásky ke
všemu pohyblivému i méně pohyblivému. Křesťanství, jakožto institucionální klanění
se nadiktovanému, je zcela liché a ve své podstatě jdoucí proti víře člověka v cokoliv.
Stejně jako v ostatních náboženstvích, kde je do věřícího prakticky
násilím cpáno věřit, nepochyboval, nepolemizovat. Jen věřit člověku, nikoli
Bohu, jakémukoliv.



Rozdělení světových náboženství na Boha, Boha a Boha
je jako stvoření politické pravice s levicí. Jsou tu jen pro ten nesvár.
Rozdíl naprosto minimální, jen zdání volby či spíše stvoření nepřítele, do
kterého se dá v období frustrace úlevně kopnout. Onen smír, jehož se chtěl
Ježíš domoci, byl odsunut zcela do pozadí. Chopila se ho jen individua toužící
spasit svět skutečnou láskou, skutečným milosrdenstvím a těch bylo k uzoufání
málo. Církev je jako stadion naplněný fotbalovými fanoušky. Řevem se dožadovat
výsledku. Bez myšlenek, ale s nesmírnou chutí vyhrát. Organizovaná víra je
víra aplikovaná do prázdna.



Doba se ovšem změnila, alespoň pro některé.
Náboženství již není tolik směrodatné, nediktuje dějiny, nevyhrává bitvy,
protože už přestalo být soupeřem. Světem hýbe už jen náboženský fanatismus, což
ovšem není nic, co by si prapůvodní zakladatelé církví přáli. Dá se říct, že
církve pomalu odumírají, což může být ovšem pouze zdání, možná jen odumírá
lidstvo.

V knize Malé kompendium křesťanských dějin vás
čekají holé informace o tom, kde a komu došlo, že celý ten krásný svět se svými
dokonalými mechanismy nemůže být věcí hloupé náhody, a proto se rozhodl, začít
to cpát širému okolí do hlav. A započne se hned na začátku křesťanských dějin,
u mučednických kůlů a pronásledování. Ale jistě, ani Bill Gates to nemohl mít v začátcích
lehké a jak se teď všichni klaníme jeho Windows.



U Malého kompendia křesťanských dějin je krásné
právě slovo dějiny. Dějiny jsou to křesťanské, ale zároveň i naše, protože
křesťanství je, ať si brblá, kdo chce, jak chce, naše kolébka, naše usazení se
ve světě. Naše snaha o pochopení všeho kolem. Dokud jsme měli potřebu
vysvětlovat okolí Bohem, museli jsme se mu i klanět. Jakmile jsme si začali
vysvětlovat vše rozumem, Boha jsme potratili. Až pochopíme dokonale své okolí,
stane před námi opět Bůh, protože to bude poslední položka určená k pochopení.

V kompendiu jsou přehledně seřazená data a k nim příslušné události, které se spojily nutně s církví. Ve zkratce lze říci, že dějiny křesťanství započaly se u mučednických kůlů, pokrčovaly přes nesmírnou řež s čímkoliv, co se snažilo o to samé jako křesťanství, to jest vládnout nad zeměkoulí, do toho se sem tam zamíchá nějaká opulentní stavba chrámu nebo namalování jakéhosi stropu a končí se stagnací ve století dvacátém, kdy už ta hra na fiktivního, všemocného, ale tolik smutně bezmocného, přestala pomalu lidstvo bavit. Zajímavostí knihy je její celosvětový záběr. Nezabývá se pouze západní historií církve, ale věnuje se i zapadlým vesnicím někde v Asii či Tichomoří, oblbených misionářskou prací, kteroužto odvedli pro církev oni skutečně věřící a lásku roznášející. Informace v knize nejsou slovníkově nudné, nýbrž internetově vzrušující, zkratkovitě se zastavující v každém století a vypisující to nejdůležitější či nejpikantnější co se událo. Ač padne jméno Ježíš v knize nespočtukrát, přesto se o jeho učení nejedná. Po úvodním předvedení těžkostí při přebírání moci v Evropě, se od pátého a šestého století budete s knihou věnovat už jen mocenským hrátkám lidí, kteří Ježíšovo učení svým konáním doslova popírají. Ano, samozřejmě, církev dala lidstvu mnohé, učenost, knihy, krásné obrazy či stavby, nemocnice, chudobince a sirotčince, podporovala zvýšeně kulturu, ale stále vám v tom bude chybět Kristus. Bude nesčetněkrát přitlučen na krucifix nad oltáři světa, ale ani jednou pochopen. A co je to za církev, která své božstvo ukazuje prakticky výhradně mrtvé.



Ježíšovo učení nezůstalo v církvi ani co by se
za nehet. Evangelia jsou naplněna jen krustou Krista. Jen šablonou z šablony,
která mluví, o tom žádná, ale sluchu se jí nedostává. Tím, že se zřekneme
vlastní minulosti, tuto minulost nezmizíme, jen budeme o to více překvapení, až
na nás vybafne s nějakým pitomým požadavkem. Právo na to, mrcha, má.



Pokud Bůh existuje, nemá církev šanci ho pochopit či
dokonce zastupovat, to je jen hra člověka na něco velikého, čím skutečně není.
Pokud Bůh není, je to jedno, ne?



U sepisování vyhrával z repráků Ghedalia
Tazartez, francouzský šoumen.

Komentáře (5)

Přidat komentář

---