Pohrdej rozumem a vědou a mám tě ve své moci…

recenze

Renesance rozumu (1994) / Lector

…říká, volně přeloženo, Mefisto ve Faustovi. Tento citát najdete v Krupičkově knize a k němu mnoho příkladů toho, jak člověk Mefistova slova vyslyšel a ve své domýšlivosti se vydal nepravou cestou.
Renesance rozumu je souborem autorových úvah a esejů, jejichž ústřední „postavou“ je, jak název napovídá, Rozum. Rozum jednotlivce i kolektivní rozum lidstva.
Kniha je členěna do čtyř oddílů, a to Myšlení, Společnost, Svět a Člověk a lidstvo. Poslední jmenovaný je torzem knihy, kterou autor začal psát po Druhé světové válce, a kvůli níž strávil deset let v komunistickém kriminálu.
Základní myšlenkou Renesance rozumu je nejen oslava lidského rozumu, ale výzva adresovaná snad všem lidem, aby tento nejcennější dar využívali pro blaho své osobní, ale i pro blaho celku. Lze to ilustrovat citátem z knihy: „Jsme tvorové hříšní… Na jeden hřích se však zapomnělo ve všech náboženských a mravních soustavách - na lenost mysli. Na zaviněnou, dobrovolnou pitomost. Zapomněli jsme ji zařadit mezi sedm smrtelných hříchů: Je to osudný omyl už dnes. S růstem ničivých schopností lidstva porostou jeho důsledky do obludných rozměrů.“
Je těžké vypíchnout pár základních myšlenek. Kniha je jimi takřka přesycena a já jsem si k nim během četby udělal několik desítek odkazů.
Krupička napadá dnešní dobu (psáno před dvaceti lety, ale podle mě to nyní ještě aktuálnější než tehdy), respektive některé její rysy spojené s tzv. „novou filozofií“ či postfilozofií, myšlenkovým směrem, jehož součástí je postmodernismus. Napadá způsob myšlení, který tříští myšlenky, nevede k jednoznačným závěrům, vyhýbá se pojmům jako je „pravda“, vyzdvihuje svobody jednotlivce nad zájmy celku, snímá z člověka – jednotlivce - odpovědnost a přehazuje ji na společnost. A toto vše ve vazbě na konkrétní situace.
Mezi významnými tématy, kterým je věnována pozornost, je třeba multikulturalismus, jenž je v poslední době zpochybňován jako nešťastný krok v budování západních demokracií. Na obrovskou kocovinu, která následuje po velkolepém multikulturním flámu, pravděpodobně aspirin a celaskon stačit nebudou. Krupička již před dvaceti lety varoval před bezbřehým optimismem. Podobně je na tom pluralismus a jeho obdoba v mezinárodní politice OSN. Čím více je v OSN států, tím více konfliktů je na Zemi a tím menší má OSN reálnou sílu tyto konflikty efektivně řešit.
Další velkou pomyslnou kapitolou je „břímě bílého muže“. Krupička poukazuje na to, jak intelektuální elity Západu až masochisticky donekonečna zpytují svědomí nad činy, kterých se dopustil, a co je horší, i nedopustil „bílý muž“ v Africe i jinde po světě. Poukazuje na to, že to je pouze Západ, který podléhá tomuto sebemrskačství, které je jinde zdrojem posměšků a využíváno jako slabina. Logickou konstrukcí konfrontuje myšlenku o rovnosti kultur (civilizací) s jejich odpovědností a tento konflikt obrací proti těm, kteří jednou větou říkají, že všechny kultury jsou si rovny, ale přitom Západ má odpovědnost za vše, co děje v jiných kulturách, protože je vyspělejší.
Další velkým tématem je osobní svoboda a odpovědnost člověka. Poukazuje na to, jak si liberální demokracie kope hrob tím, že staví individuální práva nad práva společnosti a státu jako celku. Zájmem není přežití skupiny, zájmem je přežití jednotlivce – který však bez skupiny není nic.
Takto by bylo možno pokračovat a napsat recenzi na několik stran. Ovšem nečitelnou.
Přestože nakladatel uvádí, že autor knihu psal po značnou část svého života, je z jejího obsahu patrné, že mnoho konkrétních myšlenek i finální podoba spatřily světlo světa v letech 1992 – 1993, tedy v době, kdy Krupičkovi bylo osmdesát let! Klekám před jeho intelektuálními schopnostmi v tak vysokém věku (a což teprve další knihy, které vydal i o deset let později).
Život člověka je krátký a život čtenářův obzvlášť. Touha přečíst všechny zajímavé knihy zůstává jen snem. Po přečtení Krupičkovy Renesance rozumu mohu však sám za sebe prohlásit, že tato kniha a jeho ostatní díla, které snad ještě stihnu přečíst, mě k výše zmíněnému snu velmi přiblíží. Ne vše, co Krupička napsal, platí i dnes. Je to přece jen dvacet let. Hlavní myšlenky však stále platí a zdravý selský rozum se jich nemůže zříci.
Vybavila se mi nenápadná diskuse zde na DK, která proběhla velmi nedávno a jejímž středobodem byla svoboda uživatele v tomto projektu. Ta diskuse v sobě měla a má důležitý filozofický náboj, který je součástí i Krupičkovy knihy. Zkuste hádat, jak by se Krupička k celé té záležitosti postavil.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---