Pohřběte své mrtvé je jiný než předchozí díly

recenze

Pohřběte své mrtvé (2017) / Knihorožec
Pohřběte své mrtvé je jiný než předchozí díly
Pohřběte své mrtvé je šestou knihou s Armandem Gamachem a navazuje na předchozí díl Hladový duch těsněji, než jak jsme to zažili u kteréhokoliv předešlého. Gamachovi stále vrtá hlavou uzavřený a soudem posvěcený případ vraždy poustevníka. Posílá do Three Pines Beauvoira, aby neoficiálně, ale o to důkladněji znovu vše prošetřil a zkusil odhalit možné chyby.

Návrat k minulému případu ale není jedinou retrospektivou v tomto díle. Gamache a jeho jednotka nedávno prošli peklem. V rámci složité operace jich několik zemřelo, sám vrchní inspektor měl také namále. Zlomené žebro, zborcené plíce, postřelení a mozková mrtvice. Také Beauvoir po zásahu do břicha velmi pomalu a ztěžka nabývá sílu a jeho tělo se nechová tak, jak byl vždycky zvyklý. Nejhlubší rány jsou ale ty psychické. Gamache si jako velitel vyčítá chyby, jež podle něj zapříčinily smrt několika agentů; lidí, které dobře znal a sám si je vybral, aby s ním do této akce šli.

V rámci nucené dovolené a rekonvalescence Gamache na čas přesídlí do Québecu, hlavního města stejnojmenné provincie. V domě svého někdejšího mentora a nadřízeného Émila Comeau se snaží vzpamatovat z prožitých traumat. Hodně času tráví v knihovně Literární a historické společnosti, kde ve starých svazcích hledá detaily z období založení Québecu. Není pro čtenáře žádným překvapením, že právě tady se objeví mrtvola a že pracovníci knihovny poprosí Gamache, jestli by nemohl pomoci při vyšetřování.

Obětí vraždy byl amatérský archeolog posedlý nalezením hrobu Samuela de Champlaina, zakladatele Québecu. Všichni ho znali jako paranoidního samotáře, jenž celý život zasvětil svému hledání. Mnohokrát už kopal na různých místech města a většině lidí byl pro smích.

Hledání jeho vraha se pro mě ale stalo jen okrajovou záležitostí, přestože z hlediska žánru detektivky by tato zápletka měla být v centru dění. Mnohem zajímavější totiž byly kapitoly nebo odstavce věnované Gamachovým vzpomínkám na nepovedenou akci s tragickými následky. Jeho snaha srovnat si své svědomí tak, aby byl schopen jít dál a normálně fungovat, to patřilo k vrcholům knihy a jak se blížily poslední stránky, úplně jsem zapomněla, že vlastně hledáme vraha z knihovny. Kdyby tuto linku neuzavřela, vůbec by mi nechyběla, což je první velkou výtkou k Louise Penny jako autorce detektivních románů. V tomto díle se jí nepovedlo správně vyvážit jednotlivé ingredience ze tří rozdílných stran:

- psychologická linka spojená s mrtvými agenty
- stará vražda poustevníka v Three Pines
- vražda v knihovně

Nic nečekaného se nekonalo, nenastal ani obvyklý sprint během poslední čtvrtiny knihy. Napětí se vytratilo a pokud ne úplně, tak dost na to, aby byl tento díl zatím největším zklamáním v celé sérii. Záblesky zvědavosti se objevily jen u pasáží, v nichž Beauvoir odhaloval nové stopy v poustevníkově případu, a to je na poměry Louise Penny dost málo.

Ani jedna z knih pro mě nebyla ztraceným časem, ale ve srovnání s jinými gamachovkami se 5. a 6. díl řadí až na chvost. Po přečtení sedmi knih z této série už jsem moc rozmazlená. Co se týče budování napětí, syžetu i práce s informacemi to nepovažuji za dobře zvládnuté knihy.

Hned následující Světelný klam je příkladem autorčina mistrovství, zejména v umění správného načasování, dávkování informací a sevřeností všech linek. Čtenář se naváže na postavy i na děj a od první kapitoly hltá písmena jako maniak (alespoň to byla má zkušenost).

Pennyová, Louise: Pohřběte své mrtvé. Přel. Lenka Uhlířová, 2017, Knižní klub, 448 s.

Komentáře (0)

kniha Pohřběte své mrtvé recenze