Pohled užitečný jen pro necílové čtenáře

recenze

1) Nejsem cílový čtenář této knihy. 2) Nejsem stoupenec učení ET. 3) Nejsem nábožensky založený člověk. 4) Nejsem věřící. 5) Nejsem příznivec křesťanství. 5) Nejsem stoupenec konceptu monoteistického Boha. 6) Nejsem mystik a ani nic podobného. 7) Nejsem ateista. 8) Nejsem praktikující jógových technik. 9) Nejsem příznivec hinduistického paradigmatu. 10) Nejsem budhista.
A) Jsem člověk západního typu, který používá budhistické paradigma. B) Omlouvám se, ale pouze jsem chtěl, abyste věděli, kdo napsal tento komentář. Pokud jste fanatik některého výše uvedeného směru, tak nedoporučuji pokračovat ve čtení. Čtení velmi dlouhého komentáře pro vás nebude užitečné a mohlo by vyvolat negativní emoce. Na druhou stranu je nutné uvést, že díky výše uvedenému, nejsem logicky úplně kompetentní, abych byl skutečně objektivní. Zároveň jsem nemohl přistupovat zcela nezaujatě. Nemohu tak ručit za chyby a nepřesnosti v komentáři. Z mých charakterových vad se nabízí např. pýcha, nadměrná sečtělost, primitivní rozumový přístup, PAS a některé další drobné nedostatky.
Takže na rovinu: Nelíbilo se mi to. Nejsem zvyklý tak moc používat koncept Boha. Nemám s tím problém a na rozdíl od ateistů mi to nevadí. Chápu jeho užitečnost, ale nerozumím jeho použití v případě, kdy se dnes nabízí buddhistické paradigma. Už v předchozí knize od ET jsem si všiml téměř absence buddhistického učení. Naopak je využíváno obyčejné a esoterní křesťanství, příklad Ježíše a z velké části východní moudrost některých jógových tradic.
Přestože je předkládané paradigma neduální, tak svým pojetím je pro mě značně matoucí. Musím se přiznat, že jsem mnoha větám nerozuměl. Text byl občas až tak moc duchovní, že jsem nerozuměl o čem se vlastně mluví. Dále neznám některé termíny a obraty. Jako příklad uvedu tuto větu: „Duchovní srdce je zdrojem Bytí.“ Ehm. Cože?! Nerad to říkám, ale na wiki jsem vysvětlení nenašel a klidně uznávám, že nyní mohu být považován za hlupáka. Přes 200 duchovních knih, které jsem přečetl nestačilo. Nedokážu si z toho nic vzít a takových vět bylo v textu víc.
Ale! Místy jsou některé odstavce naprosto perfektní. Některé napříč knihou patří k těm nejlepším co jsem četl. Duchovní úsilí a jeho úskalí je v nich dokonale srozumitelné. Tyto odstavce jsou bohužel prostřídány pro mě nesrozumitelným duchovním hardcorem. Abychom si rozuměli. Jako stoupenec nenáboženské spirituality je mnou používané paradigma nesmírně prosté a střízlivé.
Kupodivu i přes to všechno je text vhodný i pro ateisty. Pokud budou chtít, získají z něj informace o smyslu duchovního úsilí. Musí však přestát používání konceptu Boha, 5krát slovo Pravda na jedné stránce a podobné předuchovnělé excesy. Omlouvám se. Tak to na mě působilo. Když čtu podobnou literaturu, tak jsem zvyklý říkat si: a k čemu mi to v životě bude? Zde jsem velmi často vůbec nenacházel odpověď.
Rozumím aplikované víře a náboženskému přístupu, ale ze spousty odstavců jsem si nedokázal nic vzít. Působily na mě jako výplňový text, kterému nezbývá než věřit. Nedokážu najít souvislost mezi Bohem a normálním životem. Bůh jakožto fyzikální kvalita vědomí je něco o co bych si ani kolo neopřel. Protože by propadlo. A chápu, že za to ten Bůh nemůže. Natož ho otravovat s něčím jiným. Pardon nechal jsem se unést.
Další nevýhoda je, že text působí jako zapsané přednášky. Je značně volný a chybí v něm technická přesnost. Já zapsané přednášky nemám rád, protože se z toho ztratí původní dynamika a můžou tam chybět neverbální projevy přednášejícího. Už jen díky tomu se to s Minaříkem nedá vůbec srovnávat. Jeho knihy jsou precizní a někdy až moc. Tohle je úplně jiný styl výkladu. Protože knižní vydání by asi působilo jinak napadlo mě, že na knize nepracoval redaktor, ale v tiráži knihy je uveden. Otázkou je nakolik knize rozuměl.
Co se týče struktury, tak mi vadilo, že stěžejní informace byly často řečeny jen jednou. Pak ale snadno zaniknou. Některé se naopak pořád opakovaly. Nutnost vylepšení charakteru před samotným praktikováním byla zmiňována často, ale zase se nešlo víc do hloubky.
Výklad v knize bohužel místy neodpovídá mým zkušenostem a občas je na můj vkus zavádějící. Některé formulace problému ega jsou hrozně nešťastné a skutečně nevím jak jim mám rozumět. Třeba na straně 13 se píše: „Ale my se chceme zbavit právě ega.“ Jak to autor myslí? Když hned na stejné stránce zase píše „Pravdy dosáhneme jedině tím, že se zbavíme egoismu!“ Ale zbavení se egoismu není identické se zbavením se ega.
V mnoha duchovních skupinách narážím na lidi, kterým osobně říkám „zabíječi ega“. Tito lidé dospěli k představě, že ego je třeba ze svojí psychiky vykořenit. Jenže zbavit se ega není možné, protože se jedná o součást lidské psychiky. Je rozdíl považovat se za ego a chápat, že ego mám. Jinde totiž správně píše jako na straně 68: „Ego je totiž klamem, fikcí, která sice existuje, ale není skutečná.“ a dále: „A proto vlastně nejde v žádné duchovní disciplíně ve skutečnosti ani tak o odstranění ega jako spíše o pochopení, prohlédnutí omylu ega.“ Velmi přesně.
Tyhle rozpory nechápu a nebo možná neznám přesný kontext a slovník učení ET. Nejvíc tragické totiž je, že právě tito zabíječi ega mají většinou labilní osobnost. K ničemu jinému ani snaha popřít část sebe sama vést nemůže.
Pořád si říkám, co vlastně tito lidé čtou, že vlastně dospívají k takovým závěrům a pak na podobné formulace narazím tady. Třeba na straně 77 se opět píše: „Vymažme své ego všemi možnými způsoby.“ a poté: „Kdyby se vám to podařilo alespoň na okamžik, v tom okamžiku byste zažili záblesk pravého, božského vědomí.“ Cože? Pro běžného člověka bývá ztráta ega spíše traumatický zážitek. Někteří amatérští psychonauti jsou po požití lysohlávek často negativně překvapeni. Ztráta ega opravdu není něco co by člověk jen tak z prdele chtěl.
Když na něco takového narazím v knize, ztrácím většinou dost důvěru. Knihu sráží množství nepřesností a odporujících si tvrzení. Neodpovídá mým zkušenostem. Možná to však není chyba knihy, ale prostě tohle učení není pro mě nebo jsem pro ně třeba ještě nedozrál. To nemám jak posoudit. Kniha je pro lidi, které zajímá křesťanská mystika, duchovno, duše apod. Pro lidi, kteří jsou orientovaní na budhismus to vůbec není.
Komu to doporučit vůbec nevím. Vypadá to spíš určené jako pro začátečníky, ale ty to jen zmate. Pokročilí si zase z knihy moc neodnesou. Nezbývá doufat, že už dopředu víte co máte očekávat.
Realita je neúprosná. Vzorce v Excelu mi vyplivly tento interval: 57 až 63,33 %. Je to druhá nejhorší kniha kterou jsem letos četl. Je mi líto. 55%

Komentáře (0)