Pochmurné vzpomínání na nelehké dětství

recenze

Na Sibiř (2013) 4 z 5 / Boboking
Na Sibiř

„Tender, touching and painful“, tedy křehký, dojemný a
bolavý. Takto se vyjádřil redaktor na BBC o jedné knize tohoto známého norského
autora. A to stejné se dá říci i o tomto útlém románu. Per Petterson (1952)
spojil celý svůj život s literaturou: vystudoval knihovnictví, pracoval
jako knižní nákupčí, překladatel a literární kritik. Teď je už spisovatelem na
plný úvazek. Právě románem „Na Sibiř“ ( orig. Til Sibir, 1996) se poprvé dočkal
značného čtenářského ohlasu, což mu vyneslo nominaci na uznávanou Cenu severské
rady.

„Tak, je mi třiadvacet a život pro mě končí. Teď mám před
sebou už jen jeho zbytek“, tato závěrečná věta knihy výstižně charakterizuje
celý příběh, jenž je vlastně vyprávěním staré ženy vzpomínající na své dětství
a dospívání. Dobu začínající před vypuknutím druhé světové války, kdy se svým
bratrem Jesperem žije v malém dánském přímořském městečku na Jutském
poloostrově.  Ona a bratr si jsou více
než blízcí. Starší Jesper, který je svou povahou výbušný a rozhodný, je v očích
jeho mladší sestry jistým idolem, kterému se snaží vyrovnat. Jejich vztah jakoby
s dospíváním jakoby zintenzivnil. Místy to až připomíná slavný román Ian
McEwana „Betonová zahrada“. Čekáte, zde se to celé zvrhne taky v nějaký
adolescentní incest. Jako ve scéně kdy se převléká v jejich tajné chatce
v pobřežních dunách: „Položím si mu čelo do dlaně, nejdřív lehce, pak
celou vahou, a tak stojíme, on se opírá čelem o mé spánky, košilí se dotýká
mých prsou, přitisknu se, přestávám dýchat, …“
Co je typickým znakem, jakoby stěžejním motivem jeho tvorby,
jsou rodinné vztahy. I v knize „Na Sibiř“ jsou rodina a příbuzenské vztahy
nepřehlédnutelným dramatickým prvkem. Otec, tichý a zdánlivě stále nešťastný
muž, snad jakoby vyloučený ze společnosti, připadá lidem bezcitný, ale je jen
zlomeným člověkem, který spíše se bojí vyjádřit své city. K tomu matka
žijící ve svém náboženském fanatismu, pro kterou je Ježíš Kristus důležitější
než samotná rodina.
Kniha je melancholickým vzpomínáním na dětství a dospívání
v rodinném prostředí, ve kterém chybí vřelost, vlastně bychom mohli říci
jakékoliv city. Pro naši hrdinku existuje jen její bratr, levicový aktivista,
po okupaci jen z těch, kteří jdou do odboje. Je to vzpomínání, které je
celkem dost temné, plné smrti a zármutku, ale přesto jako čtenář mám pocit, že
hrdinka vším prochází jakoby nedotčena. Její život se točí pouze kolem Jespera.

Celkem poetickým jazykem napsal skvělou knihu jakoby bez
citů, chladnou jako svět Skandinávie, přesto plnou napětí a emocí.

V překladu Jarky Vrbové vydalo nakl. Knižní klub –
Euromedia group 2013.

Komentáře (0)

Přidat komentář