Philipp Vandenberg - Koperníkova kletba

recenze

Koperníkova kletba (2012) / Hřibče (200 views)
Philipp Vandenberg - Koperníkova kletba
V románu Koperníkova kletba Philipp Vandenberg zavádí čtenáře do protestantského Německa v polovině šestnáctého století, kdy hlavní slovo měla církev a člověk, ač bohatý nebo chudý, se musel podřídit jejím zákonům, přikázáním a mnohdy i rozmarům.

Hlavním hrdinou historického románu Koperníkova kletba je mladík Leberecht Hamman, který je po smrti svého otce společně se svou sestrou Žofií svěřen do poručnické péče bohatého hostinského a jeho krásné ženy Marty. Na nový domov si Leberecht rychle zvykl a i přes šarvátky se synem hostinského byl se svým životem celkem spokojený. Tajně obdivoval svou nevlastní matku Martu a učil se kamenickému řemeslu.

Tento poklidný běh věcí však naruší příjezd inkvizitorů, kteří se rozhodnou posmrtně obvinit Leberechtova otce za čaroděje a následně ho upálí na hranici. Adam Hamman, otec Leberechta, byl povoláním hrobník, navíc velmi vzdělaný, což nebývalo u hrobníků příliš časté, a tak si kolem sebe vytvořil tajemnou auru, která nedala mnohým lidem spát ani po jeho smrti. Leberecht samozřejmě s rozhodnutím inkvizice nesouhlasí a celá událost ho zasáhne tak hluboko, že se rozhodne svého otce očistit.

Příležitost se mu naskytne, když uvízne během morové nákazy v klášteře na Michelsbergu na několik měsíců. Čas si začne krátit studiem knih v klášterní knihovně. Zároveň se snaží rozluštit tajnou šifru, kterou mu jeho otec zanechal. To se mu podaří a objeví církví zakázanou knihu od Mikuláše Koperníka. Leberecht si uvědomí, že má díky této knize v rukách konečně prostředek, jak církev přimět, aby zrušila rozsudek nad jeho otcem, kdy ho obvinila z kacířství. Společně s Martou, již svou milenkou, v převleku uteče do Itálie, kde se pokusí změnit to, co se ještě nikomu nepodařilo.

Leberecht Hamann je (na rozdíl od spousty svých vrstevníků) velmi inteligentní, šikovný a učenlivý. Neváhá si pokládat složité otázky a debatovat o filosofických a náboženských problémech s ostatními, nejčastěji s mnichy v klášteře. Na začátku příběhu jej čtenář poznává jako sotva odrostlého chlapce, plného ideálů a tužeb a postupně u něj sleduje vývoj, jak se mění v dospělého muže, který dokáže jít za svým cílem a pořádně zatřást zkostnatělou institucí.

Ten, kdo se pustí do čtení Koperníkovy kletby, bude možná překvapen množstvím křesťanských kněží a jejich hodností. Místy se možná bude ztrácet v jejich jménech a hodnostech, na druhou stranu právě všudypřítomnost církve naplňuje příběh příjemnou atmosférou dávných časů, kterou doplňuje i neustálé používání latinských výrazů. Čtenář bude mít pocit, jako kdyby se společně s Leberechtem ocitl ve studených klášterních prostorách, kde je slyšet každé otočení stránky daleko intenzivněji, než kdekoliv jinde.

Kniha v sobě skrývá velmi zajímavý příběh, který je psán mírně rozvláčným a přesto čtivým stylem. I když máte pocit, že děj plyne zvolna, tak si najednou uvědomíte, že se přitom událo tolik věcí, které příběh významně posunuly dál.

Koperníkova kletba nebyla prvním románem, který jsem od Philippa Vandenberga četla, přesto mě vždy ohromí propracovanost a detailnost, kterou svým knihám autor věnuje. Velmi bych si přála, aby bylo spisovatelů, jako je Philipp Vandenberg, víc.

Ukázka:

„Říká se,“ pravil arcibiskup a bylo zřejmé, že to pro něj není snadné, že mniši na Michelsbergu vlastní kromě knih schválených kurií i knihy, které byly vytisknuty a šířeny tajně a proti vůli církve, a proto nikomu cizímu nedovolí nahlédnout do své knihovny.“
„Zakázané knihy?“ předstíral Leberecht úžas a v duchu si říkal: teď jenom žádné nepravé slovo! „Důstojný pane! Klášter je baštou víry a mniši jsou služebníci Páně.“
Arcibiskup se na okamžik přestal ovládat a rozkřikl se: „Ve všech klášterech žije ďábel. Většina mnichů není nic jiného než kacíři v kutně zbožných mužů. Nesmíš nikomu důvěřovat, slyšíš? Nikomu!“
Leberecht se ve své bezmocnosti a ve snaze rozčileného arcibiskupa uklidnit jen souhlasně přikyvoval.
To ho povzbudilo, aby pokračoval: „Ten Mikuláš Koperník byl moc chytrá hlava, doktor církevního práva a medicíny a zbožný křesťan, avšak jeho tajná láska patřila astronomii. Přesto byl dost chytrý na to, aby své hlavní dílo povolil zveřejnit až po své smrti. Tak se vyhnul jakémukoli konfliktu se svatou inkvizicí. Naštěstí je dílo, o němž ses zmínil, tak novátorské a neobvyklé, že ho sotva někdo četl. Proto si s ním svatá matka církev nedělá žádné starosti a jistě někde nečteno ztrouchniví, aniž by někomu vadilo.“
A co pravda, pomyslel si Leberecht. O tu zřejmě nemá nikdo v církvi skutečný zájem.

Komentáře (0)

kniha Koperníkova kletba recenze