Petra Neomillnerová - Psí zima

recenze

Psí zima (2014) / Hřibče (509 views)
Petra Neomillnerová - Psí zima
Patříte mezi nadšené čtenáře fantasy literatury? A zkusili jste číst i kromě zahraničních autorů i něco od těch českých? Pokud ne, tak možná budete u některých spisovatelů stejně mile překvapeni jako já, když jsem objevila Petru Neomillnerovou.

Spisovatelka Petra Neomillnerová patří mezi přední české autory fantasy literatury. Její tvorba se dá označit jako „dirty fantasy“, která dělá doslova čest svému jménu. Její příběhy se vyznačují velmi syrovými popisy světa hrdinů, vulgárním slovníkem a i přesto, že se jedná o fantasy, i reálným pohledem na svět bez žádných velkých iluzí.

Psí zima, kterou vydalo ve druhém vydání nakladatelství Motto, směle splňuje všechny jmenované vlastnosti, což potvrzuje například tím, že se celý děj knihy odehrává v nepříliš přívětivém ročním období - zimě.

Hlavní hrdinka Lota je světem protřelá zaklínačka, která se vrací do Školy, sídla zaklínačů a zároveň i svého domova, aby všem vysvětlila, proč se dala dohromady s vampýrem. Je vcelku pochopitelné, že touto informací není zrovna většina ze zaklínačského osazenstva nadšena a jejich názor nezlepší ani to, když se ukáže, že je Lota z malé části také upírka. Díky tomu musí Lota narychlo opustit Školu a odjet pracovně do nedalekého městečka Opole, což chápe jako určitý druh vyhnanství.

Problémy v Opoli však Lotu zaměstnají natolik, že své osobní trable na čas vypustí z hlavy. Na městečko totiž pořádají nájezdy kožoměnci, tedy lidé proměnění v psy a jak se záhy ukáže, tak jich není zrovna málo. Lota pochopí, že má co dočinění s organizovanou skupinou a že se problém s kožoměnci velmi rychle rozrůstá do obrovských a těžko zvladatelných rozměrů.

Jenže jak se v zápětí ukáže, tak loupeživí lidé proměnění v psy, jsou pouze vrcholem ledovce Lotiných problémů. Daleko větší starosti ji přivodí neúmyslné zabití vampýra, což příliš nepotěší jeho rodinu a ta se proto rozhodne jeho smrt pomstít. Samozřejmě na Lotě.

Hon na její osobu však ještě stále není to největší nebezpečí, které neohrožené zaklínačce hrozí. Zápletka se ještě víc zamotává, děj se rozjíždí a mrznout nepřestává. Vybruslí z toho Lota s elegancí sobě vlastní, nebo se jí tentokrát před smrtelnými spáry Hel utéci nepodaří?

Petra Neomillnerová opět vytvořila dílo, které čtenáře zcela pohltí a nechá ho brodit v dravé řece násilného boje, živočišného sexu a neuhasínající žízni po krvi. Pro někoho, kdo Petřin styl psaní nezná a setkává se s její tvorbou díky Psí zimě poprvé, může být fascinující, že žena - spisovatelka dokáže napsat knihu, ve které hrají velmi důležitou roli primitivní lidské potřeby a pudy a jejich následné uspokojení. Možná právě i proto kniha působí velice upřímně, vždyť ve své podstatě hlavně o uspokojení potřeb v životě jde, ne? A je jedno, jestli to je sex, touha po boji, či ukojení hladu.

Postavy mluví v knize běžným jazykem a rozhodně se nevyhýbají vulgarismům a peprným nadávkám. I když by se mohly na první pohled zdát přízemní (včetně hlavních hrdinů), tak v jádru v sobě chovají kladné hodnoty jako smysl pro povinnost, ochotu pomoci a držet při sobě.

Jako většina knih od spisovatelky Petry Neomillnerové, tak ani Psí zima nepostrádá čtivost. Téměř na každé straně se něco děje a čtenář se díky tomu vůbec nenudí. Pokud vám tedy nevadí, že hlavní hrdinové nejsou zrovna vzorem slušnosti, nedělá se vám špatně při čtení drsných bojových scén a baví vás vzájemné techtle mechtle mezi všemi protagonisty, pak určitě sáhněte po této knize.

Ukázka:

Obalila se do přikrývky a vklouzla pod peřinu, kam Zina úslužně vsunula ohřívací pánev. Pánev místo chlapa. Lotě se hluchý klid odlehlého statku zadírá za nehty už po půl dni. Leží na zádech v rozlehlé posteli s vybledlými nebesy a chmurně uvažuje o tom, jak dlouho tu bude muset trčet, když se ozve zaklepání a do pokoje strčí plavou hlavu služebná.
„Pan správce prosí…“
„Obléknu se a přijdu,“ kývne na ni Lota a líně vstane z postele. Děvče se na ni ohromeně dívá.
„Jsem zaklínačka, to je práce, kdy člověk snadno přijde k jizvám.“
Zina se prkenně ukloní a pak Lota slyší běh chodbou.
Jen utíkej, holka, pomyslí si. Až poznáš, komu to tady opravdu patří, budeš za zaklínačku ještě ráda.

Komentáře (0)

kniha Psí zima recenze