Pes se jako dárek nedává.

recenze

Martinka si vždy přála vlastního pejska, i když jí rodiče neustále říkali, že už jednoho pejska mají a že ještě nemá věk na to, aby se o takové zvíře starala sama. Jednoho dne ale rodince jejich domácí pejsek zemře a Martinka dostane šanci na svého vlastního mazlíčka. Martinka jede teda s rodiči vybrat štěnátko a do rodiny se knim přidá krásné chlupaté čtyřnohé stvoření jménem Snížek.

Snížek je neposedný a vůbec Martinku nespolouchá, maminka se o pejska starat nemůže, protože má nastarosti dvojčata Julii a Ninu a tatínek zase pracuje. Všechno je na Martině, ale pak se zjistí, že Snížek je hluchý a proto nikoho neposlouchá.
Snížek zdrhá, chodí k sousedům chytat slepice a každý si na něho stěžuje. Maminka s tátou už nemají nervy na to, aby neposlušného psa furt hlídali a všechno dávají za vinu jí.
Martina má svého pejska i přeze všechno ráda, i když je nedokonalý, ale je to přece její pes.

Jednoho dne Martina s kamarády vidí svého mrtvého pejska ležet u silnice. Všichní její kamarádi tuší, že Snížka někdo z vesnice zabil.
Proto Martina začne pátrat, kdo jí psa zabil a za každou cenu chce odhalit vraha. Bude se případu natolik věnovat, aby se jí po Snížkovi nestýskalo. Pomahají ji kamarádi jako je Fáňa, Bohouš a Kája. Každý den se snaží někoho vyslýchat a nepřestávají pátrat. Rodičům se to nelíbí, protože otravujou sousedy, ale jejich pátrací dobroždružství může teprve začít.
Tento dětský příběh se mi líbil. Knížka má doplněné krásné ilustrace, které jsou od Terezy Ščerbové. Díky těm ilustracím jsem se do této knihy zamilovala.
Popravdě ale být dítě ve věkové kategorii 9+, tak nevím zda bych si knihu přečetla. Žádné drastické popisy tam nebyly, ale mrzel mě pohled na maminku hlavní hrdinky. Vadilo mi, že se jí rodiče moc nevěnovali a spíš jí sekýrovali za každou chybu. V příběhu jsem nevycítila lásku rodičů. Ale naopak se mi moc líbilo přátelství, které hrdinka měla.

Příběh určitě chtěl poukázat na to, že neznáme příběhy lidí, které vídáme celý život, líbilo se mi, jak si děti udělaly své vlastní obrázky o lidech, které znají jen od vidění, a od toho jak se prezentují, ale nakonec pochopí, že kniha se podle obalu soudit nesmí!
Hodně jsem měla ráda postavu Viktora, který se nastěhoval z Prahy k babičce.

Nevím, jestli bych příběh cílila přímo na děti kolem 9. roku, ale spíš starším. Pro mě to byl dost silný příběh, ale zase obsahuje mnoho ponaučení, které by každé dítě mělo znát.

Kniha má krásný zimní nádech a sněhu si užijete aspoň čtením, když už venku nic není...

Komentáře (0)