Pelyněk a vanilka
recenze
Pelyněk a vanilka (2020)
/ EvaVondrackova7
Anna Najmanová - recenze Pelyněk a vanilka
Před nějakou dobou jsem si založila účet na Pointě. Pointa je jakýsi startér pro začínající autory, a pomáhá jim vydat jejich tvorbu. Já sama nic nenapsala, a proto jsem se do projektu zapojila alespoň jako bloger, recenzent, influencer Netrpělivě jsem čekala na první nabídku spolupráce, ale ono nic. Přestávala jsem doufat, konkurence byla příliš velká. Až teď se na mě štěstí usmálo a nabídka přišla. Miluji nové výzvy, a s nadšením jsem jí přijala.
Kniha, kterou jsem dostala k recenzi nese název Pelyněk a vanilka. Po přečtení, které jsem zvládla za den, jsem si názvem byla jistá, a myslím, že trefnější název by kniha ani nemohla najít. Celá je totiž o životě. A ten není jen růžový. Jsou v něm momenty, kdy máme pocit, že explodujeme štěstím, že ho snad ani nezvládneme přijmout. A pak jsou chvíle, kdy se kolem všechno bortí, a my se chytáme každé sebemenší naděje a jistoty. Jsou to momenty, kdy štěstí voní jako vanilka, a kdy naopak chutná po pelyňku.
Kniha je členěná na kratičké kapitoly. Díky tomu jsem četla až do konce, jedním dechem. Patřím ke skupině čtenářů, kterým nevyhovují dlouhé kapitoly, takže když jsem knihu poprvé zběžně prolétla, byla jsem nadšená, že moje noční můra se konat nebude. Ze začátku se může zdát, že kniha je dílem jedné autorky, ale nenechte se mýlit, jsou dvě. Matka a dcera. To se mi strašně líbí, hlavní vypravěčka je matka, a její dcera vzpomínky doplňuje. Zároveň, aby se vyprávění nepletlo, je od sebe odlišeno kurzívou. To zas oceňuji já, četla jsem spoustu knih, kde to tak nebylo a byl tak v příběhu zmatek. Díky dvěma vypravěčkám jsem měla na celý příběh lepší pohled.
Kniha ale není jen monotónní vyprávění. Autorky přidaly i fotografie, které Pelyněk a vanilku oživují. Pro čtenáře je to skvělý prvek pro dokreslení detailů, a lépe se s příběhem popere. I když to není vůbec nutné. Oba pohledy jsou psány čtivě, lidským způsobem, bez zbytečných kudrlinek a vytáček, které by se k příběhu vlastně ani nehodily. Celá kniha ne mě působila, jako kdybych si sedla ke krbu a poslouchala životní příběh. Tak jak byl, nic víc, nic míň.
Ničí život není pohádka. Nemůžeme si vysnít budoucnost, protože nikdy nevíme, kam nás osud zavane. Jestli v něco věřím, tak v to, že nám je něco předurčeno a nic se neděje bez důvodu. A to jsem si neskutečně uvědomovala u čtení Pelyňku a vanilky. Obě autorky u mě mají neskutečný obdiv. Jít s kůží na trh, odhalit svůj život, hlavně poté, spíše těžší stránce. To muselo stát opravdu spoustu odvahy a přemáhání. Já nejsem člověk, který se svěřuje, a napsat něco takového by mě stálo spoustu sil.
Pelyněk a vanilka je silnou knihou o lidském životě. O tom, jak se ze dna vydrápat zpátky na vlastní nohy a začít znovu. Jestli si chcete přečíst pravdivý, nijak nepřikrášlený příběh, Pelyněk a vanilka je to pravé. Budete prožívat život s autorkami, zkoumat fotografie, ale hlavně, zamyslíte se nad životem. Jsem moc ráda, že tahle kniha se stala mojí první spoluprací na Pointě, a mohla jsem být mezi jejími prvními čtenáři.
Pelyněk a vanilka
Eva Vondráčková
Před deseti lety začala sepisovat příběh svého života. „Začíná v době, do které až moje vzpomínky sahají, to mi byly čtyři, možná pět,“ říká Eva Vondráčková, která letos oslaví sedmdesáté narozeniny. V rukopisu vypráví o dětství s... více