Paříž plná lásky

recenze

Hlavní postavou je plachý intelektuál Alain Bonnard, který po strýčkově smrti zdědil malé artové kino Cinéma Paradis. Toto kino je unikátní tím, že je zaměřené především na kvalitu filmů, má svoji historii, drží se tradic a starých dobrých hodnot. Už od dětství Alaina provázela láska k filmům. V jeho očích je kino továrnou na sny, kde všechno ožívá, i když jen na krátký okamžik.

„Nejkratší cesta k srdci vede přes oko.“

Vést kino v dnešní mediální době není žádný med, navíc Alain odmítá podávat nápoje nebo popcorn, jde mu především o zážitek z filmu, který si divák užije lépe, když ho nebude rušit neustálé srkání nebo mlaskání. Jde mu o požitek.

„A dobrý film byl ten, který měl ducha. Film, který dokázal člověka zasáhnout a vzbudit v něm soucit přitom obtížném pokusu jménem existence, který mu dával při pouti životem sen, jehož se mohl chytnout, v tom ne vždy jednoduchém lidském bytí.“

Aby své milované kino se sametovými sedadly udržel nad vodou, přichází se zamilovanými středami. Jde o milostná klasická díla, která mají nalákat svoje obdivovatele. Jedním z pravidelných návštěvníků se stává dívka v červeném kabátě. Chodí každou středu, vždy sama a sedá si do 17 řady. To je vše, co o ní Alain ví, kromě toho, že ho od první chvíle okouzlila. Je pro něj záhadou, kterou chce rozlousknout. Chvíli mu trvá, než se osmělí k činu a pozve toto plaché stvoření na večeři. Mélanie je něžná, tichá, jemná, stydlivá a zároveň roztomilá dívka, která ráda přijme Alainovo pozvání.
„To jediné, na co láska čeká, je příležitost.“

Zažijí nádherný večer plný smíchu a brebentění. Alain je na vrcholu blaha, nemůže se dočkat příští středy, to je den, kdy svou milovanou opět uvidí. Ona je pro něj perfektní. Skvěle si rozumí, jakoby je osud spojil dohromady.

„Konečně jsme se políbili. A bylo to přesně tak, jak jsem si představoval. Jenom o hodně krásnější.“

Alain zažije opravdu mimořádný večer, najde lásku a navíc si známý režisér vybere jeho kino, pro svůj nový film. Celý svět se mu ovšem obrátí vzhůru nohama v osudnou středu, kdy jeho milovaná nedorazí na domluvenou schůzku. Jak tento příběh dopadne? To si musíte přečíst!

„Člověk rád vzpomíná, vzpomínky jsou tím největším pokladem, který máme, a přesto je nám z toho trochu teskno, protože skončilo něco, co už se nikdy nevrátí.“

Musím upozornit na to, že obálka knihy je naprosto úchvatná. Výhled na večerní Paříž je dechberoucí. Velký problém pro mě byl odtrhnout oči od obálky a začít číst. Celý příběh se točí kolem lásky, ta hraje hlavní roli, ať už jde o lásku k Paříži, k filmu nebo osobě. Láska na nás čeká na každé straně. Pokud jste beznadějní romantici, pak je tento příběh přesně pro Vás a budete nadšeni. Pro mě byl příběh, přespříliš sladký a objevovalo se v něm až nezvykle moc náhod. Přesto mám ze čtení této romantiky příjemný pocit.


Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)