Panoptikum pana Perkinse

recenze

Dostala se mi do rukou knížka, o jejíž autorce jsem nikdy dřív neslyšela, ale anotace a obálka se mi zalíbily natolik, že jsem si ji nutně potřebovala přečíst. Vsadím se s vámi, že tahle kráska ve vás probudí jeden nešvar – nedokážete přestat číst. Nebudete ji chtít odložit; budete zoufale chtít vědět, co se stane dál; budete vytrvale opakovat „Ještě jednu kapitolu a už opravdu půjdu spát“. A najednou se ocitnete na konci knížky a při pohledu z okna zjistíte, že svítá. Přesně tak se to stalo mně.

Střídají se tu dvě časové linie, z nichž jedna se odehrává na přelomu 19. a 20. století v prostředí panoptika, druhá pak popisuje Benediktův výzkum na pozemku bývalého zábavního parku v současnosti. Prolínání minulosti a současnosti bylo přehledné, kapitoly se skvěle doplňovaly a jednotlivé střípky do sebe postupně plynule a nenuceně zapadaly. Příběh mě upoutal od prvních stránek. Kniha čtenáře vtáhne do děje, napětí se stupňuje, každá kapitola otevírá další a další otázky, které vyvolávají naprosto neodolatelnou zvědavost. Děj má spád, zápletka není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musím vyzdvihnout autorčin písemný projev, je příjemný a velmi bohatý. Nenarazila jsem na hluchá místa, vycpávky, každá událost měla svůj význam. A ta chvílemi až strašidelná atmosféra vše pěkně dokreslovala.

Nadchlo mě propracování postav. Autorka je dokázala výborně popsat nejen po vzhledové stránce, ale dala si záležet také na jejich psychologii. Získala jsem díky tomu pocit, jako bych je znala téměř osobně, skoro jim vdechla opravdový život. Byla jsem schopná se do nich vcítit, některé jsem si oblíbila, jiné jsem upřímně nesnášela nebo mi dokonce naháněly strach. Rovněž popis prostředí byl velice podrobný, neměla jsem nejmenší problém představit si celý zábavní park, prostory budov, zařízení pokojů Vše bylo tak barvité a skutečné!

A konečně oceňuji vskutku dobře zvládnutý závěr, kde bylo vše do puntíku vysvětleno, uzavřeno a poctivě dotaženo. Nezbyly žádné otazníky a nejasnosti, nic nebylo opomenuto. Tím mě autorka hodně potěšila, protože se často setkávám s knihami, kde je závěr vyloženě odbytý a působí dojmem, že se autoři ve své práci sami ztratili a na mnoho věcí poněkud pozapomněli.

Panoptikum pana Perkinse ve mně zanechalo silné dojmy. Je to důkladně promyšlená, napínavá a čtivá detektivka zasazená do neobvyklého prostředí se zajímavými postavami. Snažila jsem se sama odhalit vraha, ale také v tomto odvedla autorka perfektní práci – třikrát jsem svůj tip změnila a ve finále jsem byla stejně na úplně špatné stopě. Chtěli byste také vědět, kdo má na svědomí kostru s dírou v čele a jak to celé vlastně bylo? Pak neváhejte a pusťte se do téhle knihy! Určitě nebudete litovat.

Knihu mi poskytlo k recenzi nakladatelství MOBA a já mockrát děkuji za úžasný čtenářský zážitek.

Komentáře (0)