Osudová láska.

recenze

Když jim bylo osm let, poprvé se spolu setkali v čekárně u doktora. Rachel Blumová je v nemocnici jako doma, má totiž vrozenou srdeční vadu. Andy Landis potřebuje jen zasádrovat zlomenou ruku. I přesto, že Andy nechce s nikým mluvit nakonec si nechá od Rachel vyprávět její verzi Perníkové chaloupky.

Znovu se setkávají na dobročinné akci, kde se navzájem poznají i když je to už minimálně pět let, co se viděli naposledy v nemocnici. Zamilují se do sebe, ale dálka mezi nimi jim zabraňuje v mnoha věcech.

Rachel a Andy se náhodně setkávají po celá tři desetiletí. Oba v tom čase vystudují střední i vysokou školu, projdou si manželstvím i peklem rozvodu, zažijí chvíle sladkých vítězství i rozčarování z porážek. Celou dobu jeden o druhém vědí, ale přesto se pokaždé rozcházejí s pocitem, že tentokrát se už opravdu vidí naposledy. A pokaždé se znovu mýlí.

Jejich příběh je totiž jedním z nejsilnějších milostných příběhů, jaké jste kdy četli.

Knížku mi půjčila kamarádka, ani jsem nevěděla o čem kniha je a i přesto jsme se do ní s chutí pustila. A ta chuť mě neopustila ani na poslední stránce.

Už od začátku mi kniha přirostla k srdci. Rachel trávila hodně času v nemocnici, jako malé dítě. I já jsem to neměla jednoduchý a tak jsme trošku v tom viděla sebe. Opuštěnou dívku, která chodí po chodbách a chce si s někým povídat.

Andy je obyčejný, talentovaný, rychlí kluk, který touží potom poznat otce, vyrůstat v lepší společnosti než jenom s matkou v malém bytě. Je zmatený svojí rasou a musí nosit věci z druhé ruky. I proto to má těžké ve škole, kluci se mu smějí a on se jenom brání. Díky bohu pozná skvělého muže, který ho naučí spousty věcí a je mu celou dobu oporou.

A tyto životy, každý úplně jiný se setkají. A setkávají se stále. I když se jednou rozejdou, i když si někdo najde někoho, i když se odstěhují každý jinam, stále si k sobě nacházejí cestičky. Nikdy nejsou spokojený s jiným partnerem a stále myslí vzájemně na sebe.

Tato kniha je nabitá láskou a silným poutem. Snad osudem, který je provází až do konce stránky. I když se několikrát rozloučí se slovem Sbohem, není to nikdy naposledy.

Připomnělo mi to knihu S láskou Rosie a tento příběh se mi moc líbil a byl pro mě úžasným zážitkem. Proto i knihu Koho miluješ beru jako jednu z nejlepších a nejhezčích.

Není to přesladěný příběh lásky, ani nic dojemného. Je to kniha o životě, jak to chodí v dětství s láskou. Jak to chodí na škole a jak to chodí v manželství. Jak se vyrovnat s nevěrou a jak vychovat sama děti.

Kniha je vyprávěna ze dvou pohledů, jak z pohledu Rachel tak i z pohledu Andyho. Přesouváme se v čase a defakto s nimi vyrůstáme a dospíváme. Prožíváme první lásky ale taky trable. Jako by jsme ty lidi znali odjakživa.

Navíc oba jsou skvělými postavami v knize, mají úžasné chování, vlastnosti a jsou prostě úplně normálně obyčejný lidé.

Rozhodně si tuto knihu přečtěte, mě se moc líbila a chci ji doporučovat, byla opravdu skvělá a perfektně se začtete.
Každý si v této knize přijde na své a na tyto deštivé večery je kniha perfektní. I když má kniha 406 stránek, myslím si, že vám to bude trvat dva dny než ji přečtete.
Tak moc je totiž čtivá.

A konec, ano nejspíš uspěchaný a nejspíš se dá i předpovídat. Ale je to sladká třešinka na dortu. Možná nám k tomu mohli říct víc, ale copak ty polibky nestačí?? Zbytek si můžeme představovat.

Po této knize snad každý bude věřit na osud a na věci, které se nestávají jen tak pro nic za nic.

Knihu bych zařadila do top zamilovaných knih! A to jsem od této autorky četla jenom tuto knihu.

Komentáře (0)