Opravdu víte s kým žijete?

recenze

Hlavní hrdinka Alena je po nehodě odkázaná na invalidní vozík a pomoc svého manžela. Kniha začíná smutným popisem toho, jak se člověk snaží zvyknout si na nově vzniklou situaci a opět alespoň částečně nabýt svou ztracenou soběstačnost.

Má milujícího manžela, který jí ve všem pomáhá ,ale časem to začne vypadat, že mu Alenčina nemohoucnost přijde vhod a že si jí dokonce užívá. Alena si začne všímat, že manžel hatí její snahu, navrátit se zpět do normálního života a poradit si s určitými věcmi sama.

Alena jednoho dne, při snaze nalézt manželovu rozepsanou knihu, najde jeho deník. Zvědavost bude silnější než ona a do deníku nahlédne. Čtení v něm jí však otevře oči a ona teprve teď pozná, za koho se provdala.

Tolik tedy k ději knihy. Můj pocit z ní je následovný. Četla se sama, autorka psát opravdu umí. Místy je v knize krásná čeština, to mě bavilo. Mám moc ráda slušnost, i takovouto vznešenou češtinu, ale v popisu Františka- manžela Aleny, mi určité pasáže vyzněly až groteskně.

„Dále jsem rozžal několik svíček a zapálil i aromatickou lampu, jejíž vůně sentimentálně rozechvívala nozdry. Neboť nápadně připomínala vůni kadidla.“

Na druhou stranu si myslím, že vzhledem k popisu postavy Aleny – sebevědomá, cílevědomá, úspěšná, inteligentní žena se mi zdá nesmyslné, že by se jen kvůli nátlaku okolí provdala za prvního ňoumu, který by jí chtěl. Věřím, že v realitě je takových příběhů spousta a člověk se do této situace dostane lehce, přesto jsem tomu tady nějak neuvěřila. Přijde mi to nedotažené a rozporuplné. Možná to chtělo jen více propracování. Úplný závěr mi přišel taktéž absurdní, i když zde se to z pozice zdravého člověka špatně hodnotí. Při čtení mě párkrát mrazilo v zátylku, ještě když jsem si uvědomila, jak skončila sama autorka...

„Žárlivost je hrozná vášeň, podobá se lásce, je však jejím pravým opakem; nechce dobro milovaného, nýbrž jeho závislost a svoje vítězství nad ním.“ H. F. Amiel

Komentáře (0)