Ohnivá stopa

recenze

V roce 1926 se Francií šíří nevysvětlitelné požáry. Podle policie je zakládá Eva Hájková, uprchlá chovankyně ústavu pro duševně choré původem z Rakouska-Uherska. Nemělo by být složité najít ji a zatknout. Policejní komisař přizve k vyšetřování lékaře, který Evu léčil. Jak je možné, že se žhářka z místa činu vždy vypaří jako dým?

Ohnivá stopa, historická detektivka. Podle mě spíše psychologický román. Autor se v příběhu více zaměřil na psychologii a historii a to mě velice bavilo. Zasazení příběhu do těchto dvou kategorií bylo skvělé. Jen mě trochu zamrzelo, že ta detektivní linka díky tomu šla do pozadí.

Kromě skvěle vykresleného historického prostředí a psychologie postav také autor propustil uzdu své "sexuální stránce" a ze šedesátníka udělal pomalu alfasamce. Neříkám, že je to špatně (rozumějte - nemám nic proti tomu), ale vůbec se mi to tohoto příběhu nehodilo a přišlo mi to zvláštní.

Absence kapitol. Přiznávám, že to mě dost trápilo. Příběh jsem si potřebovala dávkovat a bylo horší díky tomu přestat číst, což je pro autora samozřejmě výhoda. Nikoli však pro čtenáře, který si není jistý kde skončit se čtením, aby neskončil právě v něčem důležitém.

Dále kromě absence kapitol se mi kniha četla hůře i díky tomu, že autor přeskakoval ve vyprávění z Alana (psychologa) na Julii (policejní kolegyni) bez předchozího upozornění a čtenář se pak ne příliš snadno orientuje.

Tento příběh sám o sobě je dobrý, má skvělý námět, skvěle zvládnutou historii, nechybí zde ani romantická část. Mně však k bezchybnému čtení pár věcí vadilo.

Komentáře (0)