O tempora, o mores!

recenze

Nakladatelství Masarykovy univerzity v Brně si pro svoji novou edici věnovanou popularizaci vědy, respektive vědy realizované na „alma mater“, vybralo název „Munice“ a dalo jí do vínku větu: „Jejím cílem není nic menšího než zlepšovat svět“. Nezbývá než Munici přát, aby se jí to dařilo.
Ačkoliv ten název edice evokuje pocit, že jde o „razantní“ přístup v popularizaci, skutečnost je mnohem umírněnější. Zdá se, že jde o nakladatelský počin zaměřený na literaturu určenou pro méně náročné a zkušené příznivce vědy. Typickým potenciálním čtenářem této edice se jeví například středoškolák.
Titul „Co je to čas?“ brněnského filozofa Josefa Kroba, působícího na Filosofické fakultě MU, se zaměřuje na téma, které je stejně věčné jako předmět jeho zkoumání. Jak říká autor v předmluvě: „Stává se předmětem filosofie stejně jako řada dalších zdánlivě samozřejmých věcí, jevů a pojmů, které se však, sebereme-li odvahu na ně ptát, ukazují jako sporné a problematické“.
Čas je předmětem lidského zkoumání odedávna. Za tu dobu na sebe tento pojem nabalil řadu významů a výkladů, které pro nás – žijící v moderní době – přestávají být srozumitelné a občas jsou i v rozporu s našimi zkušenostmi.
Prof. Krob se snaží vnímání času vystavět „znovu“ od počátku a vtisknout mu rámec odvozený od moderní vědy. Útlá knížečka menšího formátu čítající 125 stran (což se mimochodem jeví jako forma nejvýš vhodná pro poslání, k němuž je určena) je rozdělena do pěti kapitol zaobírajících se časem z různých úhlů pohledu.
První kapitola má blízko k dějinám filozofie, neb jde o rekapitulaci vnímání času od antiky až po novověk. Zmiňuje se o Aristelovi jako prvním mysliteli, jehož úvahy o čase se nám dochovaly, a ty srovnává s pojetím Augustiniovým, jenž se zamýšlel nad počátkem času souznějícím s dnešní kosmologií.
Ostatně již ve druhé kapitole je čas zasazen do rámce newtonovské fyziky, v níž se objevuje koncept absolutního času, jímž otřásly až Einsteinovy myšlenky. Descartes vnáší do obrazu světa dynamiku a věčný vývoj, pro něž je plynoucí čas nezbytnou kulisou.
Nový pohled na vnímání času přináší termodynamika se svým druhým zákonem ustavujícím veličinu entropie. Termodynamika kategoricky říká, že některé děje jsou nevratné a tím nekompromisně určuje směr plynutí času, jemuž je vesmír nemilosrdně podřízen. Termodynamika a Einsteinova teorie relativity přinášejí nutnost zabývat se podstatou času. Myšlenka, že čas subjektivně plyne různě různým lidem, je překryta revolučním názorem, že objektivní plynutí času se může lišit pro každého z nás v závislosti na našem pohybu či poloze v gravitačním poli. Navíc se ukazuje, že nejde jen o teoretický konstrukt, ale o skutečnost, která má praktické dopady. To je, stručně řečeno, obsahem kapitoly třetí.
Kapitola čtvrtá se zabývá šipkou času, respektive šipkami času, neboť definuje rovnou čtyři šipky času: psychologickou, fyzikální, kosmologickou a vlnovou, čímž se vnímání času dále komplikuje, neboť vlnová šipka času relevantní na kvantové úrovni zpětný připouští tok času.
Závěr knihy patří úvahám o absolutnosti a objektivnosti času v optice dnešního poznání světa.
Ukazuje se, že zdánlivě banální téma času vlivem času košatí a nabývá na šířce i na hloubce. Památný Ciceronův povzdech nad mravy své doby lze paradoxně parafrázovat a spolu s ním si povzdechnout nad časem jako takovým.
Téma času je, obzvlášť v knihách věnovaných kosmologii, poměrně frekventované (pro mne je v tomto ohledu významná např. kniha „O čase - Einsteinova nedokončená revoluce“ Paula Daviese, která se však zároveň svým pojetím od těch běžných knih liší). Toto téma v nich však zpravidla vyplývá z relativistické fyziky a je v tomto kontextu také diskutováno a autory úvah bývají bez výjimky fyzikové.
Je potěšující, že se v „českém rybníku“ našel autor – filozof -, který se neostýchá toto téma diskutovat, jak z pohledu filozofického, tak z pohledu teoretické fyziky. Byť to dílko je obsahem nevelké, je zajímavým počinem v oblasti filosofie přírodních věd.
Cenou devizou je jeho srozumitelnost a rozsah korespondující s nakladatelskými záměry s touto ediční řadou, což jistě neodradí zájemce méně zběhlé v četbě textů na toto téma.
Příjemným zpestřením jsou četné bohaté ilustrace, které sice nenesou velkou informační hodnotu, ale vytvářejí pomyslná odpočívadla pro čtenáře, kteří si zatouží udělat malou přestávku a srovnat si čerstvé dojmy ve své hlavě.

Komentáře (0)