O myších a lidech

recenze

Steinbecka já rád... velmi rád! Sice jsem od něj mnoho knih zatím nepřečetl, ale již těch pár stačilo, abych poznal, že mi jeho styl psaní zkrátka a dobře sedí. O myších a lidech je jedno z kratších děl tohoto autora, avšak o to více mě dokázalo oslovit. V tak útlém dílku tolik emocí a úvah o životě a přátelství jsem zkrátka opravdu nečekal...

Recenze neobsahuje spoilery ani základní výčet obsahu (ten viz popis knihy).

Zpočátku jsem měl trochu problém s vnímáním textu a začtením se. Autor v úvodu popisuje v četných souvětích Salinaskou přírodu - pro mě tak nezvykle - že jsem se musel několikrát vracet a číst stránky znova, abych dokázal plně vstřebat psaný text a vychutnat si tak autorem nastíněnou atmosféru. Taktéž mi chvilku trvalo, než jsem slaboduchého Lennieho začal vnímat jako sympaťáka - to než mi došlo, že je nikoli hloupý (viz jeho napodobování George), ale skutečně nemocný.

Zůstanu-li u Lennieho napodobování, tak už v této úvodní části mě kniha naprosto zaujala a pohltila. Bylo to zábavné, svěží, člověk se zkrátka musel nad Lenniem pousmát. Po několika dalších stranách mi ho naopak bylo líto - to když s Georgem dospěli ke svému cíli a Lennie měl pusu na zámek. A ačkoliv jsem stále netušil, co jsou ti dva vlastně zač a čekal na vysvětlení, tak jsem se ho nedočkal. Jejich cesta (či životní putování, chcete-li), je nám totiž servírována postupně v průběhu celé knihy, a čtenář tak po částech odhaluje pravou povahu jejich přátelství a stejně tak i střípky minulosti. V podstatě až v závěru do sebe všechny střípky zapadnou a čtenáře zbaví veškerých nejasností a otazníků. Tedy až na jeden - byl závěrečný čin jednoho z nich správný?

Nutno podotknout, že je kniha založena zejména na dialozích hlavních postav, než na příběhu samotném. Ten zde funguje spíše jako nutná kulisa - což mě přivádí na myšlenku, že by se dílko svými scénami, zpracováním a krátkostí dobře vyjímalo i jako divadelní hra (a vskutku již několikrát divadelně ztvárněno bylo, taktéž i zfilmováno).

Na knize bych vyzdvihl zejména autorovi úvahy zafixované do dialogů postav:

- síla přátelství dvou naprosto odlišných lidí;
- společenská diskriminace (slaboduchého Lennieho a "černého" Crookse);
- vnímání světa slaboduchým člověkem (který žije "svůj" život a nelpí na společenských tabu a předpokladech - jelikož jim nerozumí);
- vysněná budoucnost v protikladu skutečné reality.

Taktéž třeba zmínit charaktery jednotlivých postav, které jsou krásně vykresleny. Na to, že je kniha poměrně krátká (přečtete ji do tří hodin), je svým obsahem skutečně rozsáhlá a velmi emotivní.

Knize rozhodně nemám co vytknout. Již kdysi mi byl češtinářkou nastíněn její obsah, ale naštěstí jsem si ho pamatoval opravdu jen vzdáleně a neurčitě. I přes předvídatelnost konce mě kniha po přečtení silně zasáhla - srdce mi splašeně bije a já několik dlouhých minut jen civím do stropu a nechávám v sobě dozrát celkový dojem z knihy...

Komentáře (0)