Norské krimi

recenze

Další záškub těla jako by dosvědčoval, že vzpomínky jsou ještě velmi živé. „Povolil mi provaz a chtěl, abych pomalu počítal do tisíce. Pak jsem si mohl z hlavy sundat tu látku. A tak jsem počítal. S vteřinovými rozestupy a v rukou mi přitom pulzovalo tisíc ďasů. Myslím, že možná kvůli tomu jsem se neodvážil počítat rychleji. Děsil jsem se, že až si tu kapuci sundám, zjistím, že mi něco udělal s rukama. Jako kdybych je tam neměl. Cítil jsem jen šílenou bolest.“ - Vír, str. 17 –

Poslední dobou se rozplývám skoro nad každou obálkou, ale řekněte sami, není nádherná? Člověku, který se na knihu podívá, bude hned jasné, o co v knize jde, protože ji obálka skvěle vystihuje. Frode Granhus je známý a oblíbený autor, jeho romány Vír a Bouře byly prodány do sedmi zemí a Bouře, která u nás ještě zatím nevyšla, je nominovaná na významnou Rivertonovu cenu za nejlepší norský krimiromán roku. Autor pracuje jako poradce na sociálním úřadě a to se promítlo právě i v jeho knize Vír.

Pátrání v historii
Dva muži, jeden je policejní inspektor Rino Carlson v Bodø a druhý je policista Niklas Hultin, který se přestěhoval z hlavního města do Berglandu. Dělí je od sebe devadesát kilometrů a každý právě začíná řešit nový případ. Nemají vůbec nic společného a ani se neznají. Ale co když je toho spojuje víc, než si myslí a případy jsou nějakým záhadným způsobem propojené? Rino je na stopě někoho, kdo unesl a mučil dva muže. Oba případy spojuje fakt, že se oběti při mučení museli dívat na záhadné dětské kresby. A do toho je tu ještě Rinův syn Joakim, který má problémy s chováním a poruchou udržení pozornosti. Zvládne Rino dospět a vypořádat se jak se synovou poruchou, tak s případem? Oproti tomu Niklas si nejdřív z nalezených panenek nic nedělá a bere to jako žert. Ovšem jen do té doby, než se místo panenek na pláži začnou objevovat ženy. Do toho se ještě musí Niklas vypořádat s nemocí svojí ženy Karianne, které selhávají ledviny, a on by byl podle testů přijatelný dárce. Přijde na to, jakou mají panenky s ženami spojitost? A proč by chtěl někdo ženy zabíjet? Překoná svůj strach a daruje ledvinu své ženě, aby jí zachránil život? Jak je vidět, tak svět je malý a všechno to spolu souvisí. Na povrch vyplouvají staré hříchy a rozplétají se záhady z daleké minulosti.

„Pane na nebi! Copak nevíš, že sto padesát decibelů zhoršuje paní Gundersenové její problémy s inkontinencí?“ „A to je kdo?“ „Jedna chuděra na druhém konci města.“ - Vír, str. 92 -

Kniha Vír mě opravdu moc mile překvapila, jakmile jsem začala číst, už jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Začátek je velmi zajímavý a čím dál se v příběhu dostáváte, začíná stoupat napětí. Frode Granhus nechal většinu kapitol s otevřeným koncem a já ho za to nejednou proklínala. Od poloviny knihy je pak už naprosto nemožné ji odložit a konec čtete přímo se zatajeným dechem. Právě poslední část knihy bych chtěla pochválit nejvíce, je plný zvratů, napětí, akce a vše se do poslední záhady vyřeší. Kniha patří mezi severské krimi, které je teď velmi oblíbené a hlavní téma se týká týrání jak dětí, tak žen. Toto téma se v naší společnosti řeší neustále. Naštěstí dnes již okolí oběti bývá k takovým věcem všímavější, ale příběh se dostává i do doby, kdy se takové věci ve společnosti přehlížely nebo byly veřejným tajemstvím.

Moc se mi líbily návraty do minulosti v podobě historie Andrey a Edmunda, bylo to zajímavé ozvláštnění knihy, která díky tomu byla ještě čtivější a navíc jsme se dozvěděli více o historii některých postav. Vír je psán ve třetí osobě a pravidelně se střídají dva pohledy. Postavu Rina Carlsona jsem měla ráda za jeho vtipnost a za snahu vžít se do svého syna, i když to nebylo vždycky úplně jednoduché. Další pohled je postava Niklase Hultina, toho jsem naopak obdivovala za jeho bystrost a rychlost s jakou si vše dokázal hned pospojovat. Sice měl problém se srovnat s dárcovstvím ledviny pro svoji manželku, ale jeho postava díky takovému váhání působila velmi reálně a já jeho chování dokázala pochopit, kdo by strach neměl?

Knihu určitě doporučuji, je to pro mě momentálně nejlepší kniha v tomto žánru. Hlavně jako celek je Vír výborné dílo, ale to nejvíce oceníte až v době, kdy se Vám všechny záhady začnou spojovat do jednoho velkého odhalení.

Komentáře (0)