No, nevím...

recenze

Podle recenzí byla asi chyba začít u této autorky Domkem v Irsku. Přečteno poslechem. Celý příběh mi připadá plochý, nepropracovaný, a pokud se někdy vrátím do Irska, pak proto, že jsem si ho zamilovala sama, tahle kniha by mě nenaladila. Irských reálií lze najít více v průměrných brožurách. Totéž platí o jídle a pití.
Autorce bych odpustila limonádovou story, kdy se dvě hlavní postavy chovají jako v třetiřadém nekonečném seriálu – naprosto dětinsky, nelogicky a hloupě, takže místo aby jim člověk držel palce a prožíval s nimi romantickou lásku, utvrdí se v přesvědčení, že by s nimi nechtěl stolovat ani v mekáči Nelze však odpustit neustále se opakující dialogy, popisy i jednotlivá slova a la „ohňostroj chutí/ ohňostroj pocitů, vynikající, vzrušující, vzrušená Už na prvním stupni jsme se ve slohu učili, že by se stejná slova neměla v textu často opakovat.
S některými dialogy (především právě mezi dvěma hlavními postavami) si autorka zjevně neuměla poradit a působily spíše jako vycpávky. Celou knihu by bylo možno napsat v podstatě jedním souvětím. Jediný „adrenalin“ a napětí bohužel v závěru vyústí do ztracena – opět křeč a umělý závěr. Na oddechovou literaturu jsem zvyklá desítky let, včetně dívčích a ženských románků, ale to má snad i Stanislav Rudolf víc ducha

Komentáře (0)