Nikdy nepřestávej mít naději

recenze

Je lepší zjistit krutou pravdu, nebo věřit lžím? I tato otázka napadne hlavní hrdinku knihy Bez naděje. Příběh pojednává o sedmnáctileté Sky, které se začnou vybavovat útržky z dětství, na které už raději zapomněla. S pomocí svého přítele Holdera začne poznávat svou tajemnou minulost, která může změnit nejen její život.

Kniha Bez naděje úspěšné americké spisovatelky Colleen Hoover byla u nás poprvé vydána v roce 2014 nakladatelstvím Yoli, jež publikuje knihy pro mládež. Tato kniha je prvním dílem autorčiny dilogie. Hlavní postavou je sedmnáctiletá Sky Davisová, která nastupuje do maturitního ročníku na střední škole. Ačkoliv Sky školu dosud nenavštěvovala, jelikož ji učila její adoptivní matka doma, zná ji tam mnoho lidí, zejména kvůli její nelichotivé pověsti. Brzy se seznámí s osmnáctiletým Deanem Holderem, na kterém ji už při prvním setkání něco zaujme. Když se Sky donesou nepěkné informace o jeho záhadné minulosti, chce se o něj přestat zajímat. Jenže jsou tyto nedoložené informace o Holderovi pravdivé? Nebo snad věří lžím? Sky také začne pochybovat o svém původu. Začnou se jí vybavovat vzpomínky z dětství, které už dávno vymazala z mysli. Ona však konečně začíná poznávat pravdu, jež by mohla změnit její dosavadní život...

Zpočátku na mě kniha působila dost nevinně - první třetina byla vlastně jen o sbližování Sky s Holderem. Oba hlavní hrdiny jsem si okamžitě zamilovala, ať kvůli jejich povaze nebo kvůli tomu, jak se chovali, když byli spolu. Při první nesrovnalosti začnete chápat, že tam půjde o něco víc než o lásku a budete se domýšlet, jaký zvrat může nastat. Hoover postupně odkrývá různá tajemství tak, že nejdřív začnete tušit, potom vám to dojde a když to autorka mezi řádky potvrdí, stejně vás to dostane. Nakonec se z nevinného románku vyklube pořádné drama. Není pochyb o tom, že je to depresivní kniha, která hodně útočí na city čtenáře a rozhodně ho nenechá chladným. Autorka řeší tak závažné životní trable takovým stylem, že než stačíte zpracovat prvotní šok z nějakého zjištění, hned přijde další a ještě větší.

Toto bezmála čtyřsetstránkové dílo je neprávem řazeno do kategorie Young Adult neboli knihy pro dospívající mládež. Styl, kterým je psáno, upoutá určitě i čtenáře jiných věkových kategorií, o tématu nemluvě. Bez naděje patří k těm málo knihám, které ve vás vyvolají protichůdné emoce a pocity. Smích, smutek, zoufalství, zklamání, (bez)naději, slzy smutku i štěstí. První polovina knihy je tak vtipná, až jsem se několikrát musela smát nahlas; druhá polovina zase tak smutná, až jsem přes slzy neviděla na stránky. Nejednou se také stalo, že mě při čtení mrazilo po celém těle. Bez naděje je také ten typ knihy, u které otáčíte stránky dál a dál a ani to nepostřehnete. Je tak neskutečně čtivá, že jsem ji přečetla téměř na jeden zátah. Hoover má tak přirozený a nenucený styl psaní, že vás zkrátka nepustí, dokud nedočtete poslední stránku.

Od Colleen Hoover jsem přečetla jako první Odvrácenou tvář lásky, která mě naprosto uchvátila. Po přečtení Bez naděje mě autorka o svém potenciálu přesvědčila a okamžitě ji řadím mezi své oblíbené spisovatele.
Kniha o lásce, lžím, kterým věříte, pravdě, kterou je lepší nevědět, o minulosti a vzpomínkách, na které je lepší zapomenout, ale hlavně - o naději. Z tohoto díla jsem neskutečně nadšená; líbil se mi i druhý díl s názvem Ztracená naděje, který je psán z pohledu Holdera. Hodnotím pěti hvězdičkami z pěti a s klidným srdcem můžu všem oba dva díly doporučit.

Komentáře (0)