Nevidět pravdu

recenze

Reportér (2016) / Jack333 (219 views)
Nevidět pravdu
Oddalujeme přímo nemožné. Vnitřně to víme, ale nechceme si to přesto přiznat, že máme na očích klapky, které nás chrání před krutou pravdou. A pak se zničehonic všechno zdánlivě neměnné rozpadne jako domeček z karet.

Reportér Dawson Scott se vrací zpět z Afghánistánu, kde zatoužil po senzačním rozhovoru, jež by ho vyšvihl mezi novinářskou špičku, ale zpět se vrací jako vyměněný. Nemůže spát a je na prášcích, protože se mu stále vrací jedna nemilá vzpomínka. Navíc má novou šéfovou, která ho chce dostat zpátky na zem. Díky svému starému příteli Gary Headlymu z FBI je svědkem soudního procesu, během kterého potkává Amelii Nolanovou a jejich životy se stále více propojují i přes smrt lidí kolem nich.

„Svým mlčením lidé odhalí stejně jako tím, co říkají.“

Od začátku jsme vrženi do zkaženosti dnešního světa, kde se postavy Komanda spravedlivých neštítí opravdu ničeho. Podařilo se do těchto lidí vštěpit ty nejhorší vlastnosti, ale také i určitou rozpolcenost jejich duše. Ty relativně kladnější jsou zase nositeli uzavřenosti a neočekávanosti. Snadno se ale do všech postav vcítíte, protože jich tam není mnoho. Řekl bych, že tak akorát. A prostředí je vykresleno dosti věrohodně, což knize přidává další kladné body.

Velice se mi líbilo povedené propojení minulosti a současnosti, nejen prostřednictvím deníkových záznamů, a taktně zvolená slova během milostného magnetizmu a následného propojení hrdinů. Takže žádnou ohromnou erotiku neočekávejte, není to účel, jen určité doplnění životních peripetií.

Minulost v plamenech. Otec bez papíru. Konec jedné existence. Krvavá skvrna na podlaze. Pláštěnka v dešti. Problémy ve spojení s těmi, které máme milovat. Důkaz v nejbližším místě…

*
Přitáhl si kolena k tělu a objal si holeně pažemi. Sice měla zlost, ale byla zvědavá.
„Některé vaše reportáže líčily přestřelky. Byl jste opravdu tam? Uprostřed boje?“
„Ne často. Párkrát. Pokud šlo opravdu do tuhého, nepustili mě tam. Rozmlouval jsem s vojáky, když se vrátili.“ Zamyšleně svraštil čelo. „Ve válce je ten problém, že se většinou nedá předpovědět, kde se bude bojovat. Může to být ve vestibulu hotelu, na otevřené dálnici, na přísně hlídaném kontrolním stanovišti. Ani není vždycky patrné, kdo je nepřítel.“
„Ale když jste mohl, tak jste šel na místa, kde něco hrozilo.“
„Tam se nacházejí náměty na reportáže.“
*


Jak já vás paní Sandro Brown „nenávidím“! Vedete totiž přímo frontální útok na mé niterní city a fantazii; snažíte se, abych nechtěl dělat nic jiného a byl tím vším, co jste vymyslela, naprosto pohlcen. A ono se vám to naprosto daří. Že se nestydíte ze mě dělat tak náruživého skalního fanouška :P. Prostě jste skvělá a již nyní moje čtenářské já netrpělivě očekává vaši nejnovější knihu Skryté zlo, které by mělo vyjít v září letošního roku. Hurááá! ;)

Komentáře (0)

kniha Reportér recenze